Vzdělání

Zveřejněno dne 6. 3. 2018
PŘEDSTAVUJEME: Amnesty International
V době, kdy se znovu zdá, že společnost ochromují různé fobie a předsudky, přinášíme rozhovor se zástupkyní organizace, jež se snaží stavět těmto náladám hráz. Amnesty International (dále AI) v celém světě brání lidskou důstojnost a boří bariéry, které mezi sebou lidé často bezdůvodně budují. Co vše AI pořádá a jak funguje, nám vysvětlila koordinátorka brněnské sekce Klára Matulová.


Veřejnosti je patrně nejznámější váš každoroční projekt Maraton psaní dopisů se žádostmi o propuštění nespravedlivě stíhaných. AI má ale mnohem více aktivit…
Nevyhýbáme ani dalším lidskoprávním otázkám. Sledujeme dění všude tam, kde je zjištěno porušování lidských práv. Amnesty se značně věnuje LGBT+ komunitě, kde nejen apelujeme na propuštění uvězněných, ale zabýváme se i případy mučených, pronásledovaných, nebo diskriminovaných. Dále jsou našimi častými tématy migrace a vývoz zbraní do zemí, v nichž hrozí riziko zneužití k potlačování lidských práv. Nejčastějšími akcemi AI jsou petiční stánky za konkrétní případy pronásledovaných. Některé tyto případy zobecníme a uspořádáme veřejnou přednášku s diskuzí, kde lidé mohou lépe pochopit, co se ve světě děje, a tím spíše pak petici podepíší. Nejde však jen o politické vězně – jednotlivce, naší snahou je zejména zamezovat a předcházet porušování práv člověka, nebo určité komunity kdekoliv ve světě. V místním měřítku se snažíme především o šíření lidskoprávního vzdělávání, prevenci rasismu a diskriminace. Účastníme se také hudebních i filmových festivalů, benefičních koncertů, pikniků, či různých happeningů, kterými se snažíme veřejnost a média upozornit na určité téma.

 

Můžete jmenovat případy, kdy byl vyvíjený tlak prostřednictvím petice úspěšný?
Petiční aktivity jsou dlouhodobě úspěšné, samozřejmě nejvyšší šance mají případy zahrnuté do Maratonu psaní dopisů. AI celosvětově vybere 12 případů, za něž se píší dopisy  ročně se jich pošlou více než tři miliony. A to už dopad má. Platí, že každá třetí petice je úspěšná. Mohu jmenovat třeba studentskou aktivistku Phyoe Phyoe Aung z Myanmaru, pro kterou lidé v rámci Maratonu poslali více než 390 tisíc dopisů. Po propuštění v roce 2016 napsala Amnesty děkovný dopis. Úspěšně vyřešených případů máme každý rok desítky. Naše brněnská skupina pravidelně adoptuje vybrané vězně svědomí, pro které na každé naší akci sbíráme petiční podpisy, čímž zvyšujeme šance na propuštění. Posledním úspěchem je propuštění vězněné aktivistky za práva žen Su Changlan v říjnu 2017. Momentálně je naším adoptivním vězněm blogger Alaa Fattah z Egypta, uvězněný za svobodu projevu. 

 

Kde všude AI působí? Kolik má členů v ČR?

Amnesty působí ve více než 150 zemích světa a má přes 7 milionů členů a sympatizantů. V ČR je nás k letošnímu 31. lednu 3881, ale velkou sílu mají především další dobrovolníci v místních skupinách, kteří Amnesty akce reálně vytvářejí. Přestože oficiální kancelář existuje jen v Praze, nejméně v dalších 10 městech jsou skupiny fungující na dobrovolnické bázi.

 

Jak získáváte finance?
AI si jako největší světové lidskoprávní hnutí zakládá na své nezávislosti  nejen na vlivu vlád, politických stran, ekonomických subjektů, náboženství, či ideologií, ale má i nezávislost finanční: většinu financí tvoří členské příspěvky, dary od jednotlivců a finanční podpora zahraničních sekcí Amnesty (např. Norsko nebo Velká Británie). Velice striktně se prověřují dary firem a společností; AI nepřijímá finanční prostředky od vlád ani politických stran.

 

Poslední dobou je velmi aktuální téma uprchlické krize. Jak se v této věci brněnská Amnesty angažuje?
Ano, AI se skutečně aktivně zabývá tzv. uprchlickou krizí. V Brně v listopadu proběhla veřejná přednáška s diskuzí Za hranicí fake news: migrace. Byla velice úspěšná, účastníci se dozvěděli skutečná fakta o migraci a mohli si promluvit se syrskými uprchlíky, kteří s AI spolupracují jako tzv. živé knížky. To jsou většinou zástupci menšin nebo jinak znevýhodněných sociálních skupin, kteří vyprávějí svůj příběh a účastníci se jich mohou ptát. Tyto živé knihovny probíhají především na středních školách, ale občas je pořádáme i pro širokou veřejnost. Je to jeden z nejlepších způsobů jak mezi lidmi formou přímého kontaktu bořit barikády stereotypů.

 

Pokud by chce někdo AI pomoci, jak se může zapojit? Lze to i externě, bez přijetí členství?
Pomoci se dá více způsoby. Pokud chce někdo přispět finančně, stačí poslat finanční příspěvek na účet AI. Pokud má zájem o členství, aby se mohl účastnit Valné hromady a rozhodovat tak o dění české sekce, stačí zaplatit roční poplatek 300 Kč. Příspěvek ale není nutný, pokud se chce dobrovolnicky zapojit ve svém regionu. Tam jen záleží, kolik má času – někteří se zapojují pravidelně (každotýdenní schůzky), jiní příležitostně (např. uspořádají jednou za rok vlastní maraton psaní dopisů). Někteří chodí aktivně na akce - pomáhají s  organizací, oslovují lidi na petičních stáncích; jiní spíše pasivně  jednou za čas vyrobí plakát nebo přeloží materiály z angličtiny apod. V dobrovolnictví se zkrátka hranice nekladou. V Brně existuje navíc i vzdělávací skupina, která na školách pořádá lidskoprávní workshopy, především formou již zmíněných živých knihoven. 

 

Co má brněnská skupina aktuálně na programu?
Celý březen bude zaměřen na Čínu. 21.3. proběhne v Kulturáriu promítání dokumentu o pronásledování křesťanů v Číně, 28.3. se v Café Práh uskuteční veřejná přednáška s diskuzí na téma lidská práva v Číně. Shrneme si ekonomickou stránku, vybrané případy porušování lidských práv a nakonec bude možnost položit jakoukoliv otázku a také si promluvit se zástupcem s osobní zkušeností. Na 2.5. pak připravujeme diskuzi o Rusku. Pro úplné aktuální info viz http://www.facebook.com/amnestyinternationalbrno


Amnesty International 
 hnutí založené r. 1961 ve Velké Británii se postupně rozšířilo do 150 zemí světa. V roce 1977 obdrželo Nobelovu cenu míru. U nás působí od r. 1991.



Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 03/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jan Sojka
Učitel je ve třídě sám
Artes Liberales
Próza Učitel je ve třídě sám nepřináší zážitky ze školních lavic, jak bychom se mohli domnívat, nahlíží naopak na středoškolský svět z opačné strany: čtenáři se dostane jedinečná příležitost vidět vše očima učitele, a to od žáků přes kolegy a nadřízené až k zakořeněné byrokracii a nesmyslnosti mnohých inovací. Tato ojedinělá kniha odvážně (mnohdy s jiskřivým humorem) pootevírá dvířka do zákulisí, kam se žák ani rodič běžně nedostanou.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+