Jak je známo, kůň doprovázel člověka napříč věky. Mnoho významných vítězství se odehrávalo ze hřbetů těchto majestátních zvířat a pod jejich kopyty se utvářely dějiny. Ať už koně sloužili jako tažná zvířata, nebo nosili své pány do bitev, stali se symbolem, který v naší společnosti silně zakořenil. Tomu napovídá i množství bájí a mýtů, ve kterých se koně hojně vyskytují.
Koně se v historii často využívali jako tažná zvířata v zemědělství a rovněž k přepravě nákladů i osob. Uplatňovali se také pod sedlem, například ve vojenství, nicméně postupem času výrazně vzrostl i význam jejich role ve sportu. Dobrý kůň byl symbolem vznešenosti a moci, proto se šlechta ráda ukazovala v jejich sedlech a obvykle se tak nechala i malovat. Využití se našlo také pro koňské žíně, které sloužily při výrobě kartáčů nebo hudebních nástrojů.
Oblíbenou kratochvílí byly parforsní hony – štvanice, kdy šlechtici na koních lovili zvěř za pomoci psí smečky. Střípky této tradice se uchovaly dodnes, každoročně na podzim se pořádají tzv. Hubertovy jízdy, které jsou symbolickým zakončením jezdecké sezóny. Jedná se o hromadnou vyjížďku podzimní krajinou, na jejímž konci následuje halali, tedy hon na lišku, kterou představuje jeden z jezdců.
Poté, co praktické využití koní převzala auta, traktory a tanky, se jezdectví stalo převážně sportovní kratochvílí. Místy můžeme koně zahlédnout u kočárů a povozů, své uplatnění našli ve zdravotnictví při hipoterapii, ale nejčastěji je lze potkat s jejich jezdci při toulkách přírodou nebo na závodních kolbištích.