Time out

Zveřejněno dne 10. 7. 2020
Time Out: Noc v přírodě
Léto přímo láká k pobytu v přírodě, kterou si můžete nejen do sytosti užít, ale i lépe poznat. Zážitkem bývá v přírodě i nocovat. Potom vyvstává otázka, co všechno smíme, abychom při této formě rekreace nepřišli do křížku se zákonem, nebo dokonce k úrazu.



Pro noční pobyt v přírodě platí dvě základní pravidla: Spát můžeme jen tam, kde je to povoleno, a odcházet z tábořiště bychom měli tak, aby nikdo nepoznal, že jsme tam byli. Například Brno leží v těsné blízkosti několika chráněných území, v nichž je nocování regulováno.

Jinak by nás ve volném nocování v lese neměl – podle platné legislativy – nikdo výrazně omezovat. Tedy alespoň pokud se jedná o jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. Tábořiště proto musíme před svým odchodem vždy pečlivě uklidit.

Pokud se rozhodneme na místě rozdělávat oheň a ohniště zde předem není, měli bychom jej nejlépe vytvořit v mělké prohlubni, kterou při svém odchodu opět zahrneme. Ostatně zakopat na místě můžeme i biologický odpad, jestliže jej nechceme odnést s sebou. Na veřejných tábořištích zase platí nepsané pravidlo: Doplnit dříví pro ty, kteří přijdou po vás.

Také stan můžeme použít jen na jednu noc. Jako tip pro delší rodinou rekreaci bych rád zmínil zajímavé, i když nepříliš rozšířené použití stanu typu tee-pee. Ty se sice nedají postavit úplně všude a jejich "montáž" je složitější, ovšem pracnost vyváží romantika indiánského obydlí a fakt, že si uvnitř můžeme dokonce rozdělat oheň. 

Nejednoduší variantou nocování v přírodě je tzv. spaní pod širákem. Záludností této kratochvíle bývají vrtochy počasí, a tak se může stát, že zatímco uleháme pod čistou oblohou, v noci nás probudí drobný déšť. Naštěstí ne vždy prší tak moc, abychom promokli. A když už prší déle, může nám pomoci obyčejná laminátová plachta z domácích potřeb.

Důležitou kapitolou je nutně otázka naší bezpečnosti. Zvěře se příliš obávat nemusíme, pokud si přímo nevybereme místo v neprostupném mlází. Někdo sice touží po soukromí, ale to zvěř také. Houštiny jsou pro ni přirozeným úkrytem, takže jí přece nepolezeme domů.

Zdaleka nejdůležitější jsou pro zvěř pachy. Těm umělým, které do lesa přirozeně nepatří, se vyhýbá (například parfémům). Přesto je lepší přes noc nechat svítit malé světlo. I nám, pokud se v noci probudíme, poslouží k lepší orientaci. Navíc budeme dobře viditelní i pro myslivce, kteří v noci občas loví.

Pokud si chceme ohřát jídlo, je lepší použít přenosný vařič. U špekáčků vyvstává problém s palivovým dřívím. V tom případě pamatujte, že jestliže nemáme od majitele lesa povolení, pak na nějaké kácení soušek musíme zapomenout. Kůrovec nekůrovec.

Naše legislativa nám však umožňuje sbírat suché, na zemi ležící klestí – a toho se v lese obvykle válí hromady. Za klestí je přitom považován nejen přirozený opad větví, ale i zbytky po těžbě, které nemají v nejsilnějším místě průměr větší než 7 centimetrů.

V každém případě si ovšem pamatujte, že rozdělávat oheň v lese je u nás zakázáno! Ať už sucho je, nebo není. Oheň můžeme rozdělávat nejméně 50 metrů od hranice lesa a samozřejmostí je ohniště před odchodem důkladně prolít vodou.

Nocování v přírodě má opravdu své kouzlo a v brněnských lesích najdeme bezpočet míst ke klidné rekreaci i v dobrém dosahu MHD. Noc venku může být navíc i zkouškou, jak moc jsme soběstační, protože v přírodě se chováme jinak než ve městě.

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 07/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
David Novotný
Normálninec
Sursum
Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... „Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): „PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ“ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.“
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+