Lidé

Zveřejněno dne 18. 1. 2019
PŘEDSTAVUJEME: Nezisková organizace Popálky
Prožila příběh, ze kterého i po letech pořád mrazí. Závažné popálení elektrickým proudem při prolézání odstavených železničních vagonů jí coby teenagerce změnilo život. Dnes Jana Lacinová řídí organizaci Popálky, která pomáhá lidem s podobným osudem. Loni na jaře za svoji činnost převzala na Pražském hradě Zlatý záchranářský kříž. V listopadu získala v soutěži časopisu Žena a život titul Žena roku v oblasti Charita.

Co bylo impulsem ke vzniku sdružení?
Jako třináctiletá holka jsem si z nudy a touhy po dobrodružství vylezla na železniční vagón. Popálil mě elektrický výboj od troleje a kvůli rozsáhlým zraněním mě čekaly dlouhé měsíce v nemocnici a táhlá následná péče. Zajímavé je, že ve stejném roce 1994 vzniklo i Sdružení na pomoc popáleným dětem. Stala jsem se nejprve jeho členkou, později aktivní dobrovolnicí a následně předsedkyní. Vše bylo řešeno dobrovolnicky. Protože jsme však cítili potřebnost stálých služeb pro popálené z dlouhodobého hlediska, rozhodli jsme se pro profesionalizaci. Na sklonku roku 2013 jsme sdružení přetransformovali na nestátní neziskovou organizaci Popálky o.p.s. 

V čem vidíte její největší přínos?
Je to rozhodně individuální péče o popálené pacienty všech věkových kategorií. První kontakt je většinou hned v brněnské bohunické nemocnici, kam každý týden chodíme na Kliniku popálenin a plastické chirurgie. Komunikujeme s pacienty a jejich rodinnými příslušníky, informujeme o možnostech následné péče a případné spolupráce. Lidé po úraze jsou většinou vyděšení, nedokážou si představit, co bude dál. Vzhledem k tomu, že jsme si tím sami prošli, nabízíme trochu jiný náhled na věc než lékaři. Někomu stačí jen možnost svěřit se se svými obavami, rodiče většinou řeší pocity viny. Zde musím vyzdvihnout práci kolegyně Kláry Mayerové, která je v Popálkách od začátku. Je maminkou popálené holčičky a její úhel pohledu na úraz je tedy jiný než můj. Svým empatickým přístupem pomohla v nejhorších chvílích již mnoha rodičům.
Někteří pacienti či příbuzní potřebují oporu jen v prvních dnech, s jinými jsme v intenzivním kontaktu rok od úrazu, který následně přechází do nárazové podpory kdykoli během života s popálením. Některé příběhy jsou opravdu silné. Dalším naším jednoznačným přínosem je i to, že máme určitou právní formu.
Vysvětlím to na příkladu. U jedné pacientky vybuchl plyn, což způsobilo požár bytu. Řešila pak nejen samotný úraz, ale také náhradu škody majiteli domu. V tíživé finanční situaci ho následně požádala o snížení dluhu. Tři čtvrtě roku nereagoval. Obrátila se tedy na nás, abychom ji zastupovali, a do týdne jsme obdrželi odpověď. Dluh jí byl vzhledem k okolnostem odpuštěn.
Krásná forma pomoci je náš tábor pro popálené děti, jejich sourozence a děti popálených dospělých. Letos se uskutečnil již 3. ročník v Heřmanově na Vysočině. Všichni účastníci zde zapomenou na starosti způsobené úrazem, prožijí neopakovatelný týden v bezpečném prostředí kamarádů a lektorů s podobným osudem. Naše práce v poslední době zahrnuje čím dál častěji i preventivní programy. Nabízíme je školám a školkám, tento rok takto chceme oslovit na 900 dětí. Aktivně spolupracujeme také s hasiči. Působíme i na širokou veřejnost, v médiích.

Co nejvíce pomáhá pacientům a jejich rodinám?
Mohou s námi sdílet svoje trápení nebo si promluvit s někým, kdo úrazem sám prošel, zná jeho následky a rizika. Nepřipadají si na to sami. Pomáháme se zajištěním následné péče, s komunikací s úřady. Poskytujeme individuální poradenství (osobně, telefonicky, mailem).

Jak důležitá je pro vás spolupráce se zdravotnickými zařízeními?
Je rozhodně klíčová. Bezprostředně po úraze je s pacienty a jejich blízkými v kontaktu zdravotnický a lékařský personál. Ten ví o našich službách, může nás tedy doporučit. U závažných případů jsme již při samostatné hospitalizaci. Vzniká pouto vzájemné důvěry, jakási třístranná spolupráce (pacient, zdravotník, Popálky).

Jaké jsou největší současné problémy organizace? 
Jako asi ve většině neziskových organizací v současné době řešíme hlavně finance a s tím související nepoměr mezi množstvím práce a počtem lidí, které na to máme. Nicméně zůstáváme optimisty. Ono to nějak s sebou nese i to, co jsme si v životě už sami "na vlastní kůži" prožili. Bez toho to prostě nejde. A víra v to, že co děláme, má smysl, nás žene dál.

Popálky o.p.s. je nestátní zdravotnická organizace, která od roku 2014 pomáhá popáleným lidem a jejich blízkým vyrovnat se se sociálními, psychologickými a fyzickými následky úrazu. Zároveň se snaží svými vzdělávacími aktivitami snížit četnost a závažnost popáleninových úrazů. Sídlí v Brně a Žďáře nad Sázavou, působí celorepublikově. Více na www.popalky.cz.

Případní dárci nás mohou podpořit na čísle účtu: 2300543356/2010


Redakce
Článek otištěn v Kult 01/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jan Dražan, Marek Hilšer
Tango pod Hradem
Zeď
Marek Hilšer otevřeně vypráví o tom, proč se rozhodl vstoupit do politiky, zamýšlí se nad stavem české společnosti, mluví ale také velmi upřímně o sobě, o své rodině, o složitých vztazích s rodiči, o emigraci a o návratu po listopadu 1989 zpět do rodného Chomutova. Nabízí unikátní pohled do zákulisí prezidentských voleb z první ruky. Přibližuje první zkušenosti z parlamentu. Jeho život je ovšem vedle politiky také lékařský výzkum. Specializuje se na nádory mozku, učí studenty, jezdí na lékařské mise do Afriky. Když se nevěnuje politice nebo vědě, patří kromě ženy a dcery k jeho největším vášním lezení po skalách a tango, za kterým jezdí do vyhlášených klubů po Evropě. A aby toho nebylo málo, stal se ještě včelařem. O tom všem vypráví v knížce.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+