Lidé

Zveřejněno dne 6. 11. 2018
PŘEDSTAVUJEME: Šimon Burget
Možná jste při nedávném procházení Vaňkovkou či Alfa pasáží narazili na černobílé fotografie Arnoldovy vily. Jejich autorem je teprve 18letý Šimon Burget, který se i přes své mládí stačil v oboru fotografie již výrazně vyprofilovat. Navzdory zaběhlým trendům si razí svou vlastní cestu a chystá se vydat dokonce i knihu.



Oproti většině dnešních fotografů používáte tradiční analogovou metodu. Co Vás k tomu přivedlo?

K fotografii jako takové jsem se přivedl sám a k té analogové jsem se dostal až po nástupu na Střední školu umění a designu v Brně. Takže se dá vlastně říci, že mě k tomu přivedli moji učitelé.

Jaké má výhody/nevýhody oproti digitálním technologiím?


Analogová fotografie, tedy fotografie na film, má velkou řadu výhod, ale samozřejmě i nevýhod. Já se zaobírám velkoformátovou fotografií, tedy na velký list filmu. Výhody, které mi přináší, jsou důvodem, kvůli kterému analogovou fotografii hlavně dělám. Jednou z nich je, že při řádném zpracování a převedení do digitální podoby je i v dnešní době kvalita snímku stále větší než u digitálního. Dále je to naprostá kontrola nad vznikajícím obrazem, možnost práce s pohybem standart u fotoaparátu nebo krásná a přesná práce s hloubkou ostrosti. Krom všech těchto vlastností je to také úžasná originalita snímku, protože další naprosto stejná kopie zkrátka nikdy nevznikne. Nevýhod je ale také spousta, jednou z hlavních je rychlost. Snímek si po vyfocení prostě jen tak neprohlédnete na displeji. Film musí projít ještě cestou vyvolání obrazu v temné komoře, a ani poté snímek vlastně pořádně nevidíme, protože dostaneme negativ, ze kterého teprve vznikají finální fotografie - zvětšeniny. Dalšími nevýhodami jsou třeba cenová a časová nákladnost anebo nepraktičnost - můj fotoaparát prostě jen tak do kapsy nedáte.

Kolik času zabere takové hand-made vyvolávání fotek?


Přesný čas se nedá úplně specifikovat, je to relativní. Pokud se bavíme o negativu, což je stav fotky od vyfocení po vyvolání, ten zabere odhadem hodinu. Následné zvětšení a vznik pozitivu trvá přibližně další 1 až 2 hodiny + den pro schnutí fotografie.

V dnešní době, kdy fotí každý kdykoliv cokoliv, se nabízí otázka, k čemu jsou vlastně potřeba profesionální fotografové? Kde je podle Vás hranice mezi amatérstvím a profesionalitou ve fotografii?


Takzvaní fotoamatéři tady byli vždy, avšak ne vždy - tedy za dob klasické analogové fotografie - se vměšovali mezi profesionální fotografy. Neměli ambice dělat placené zakázky, čili fotku dělali jako koníček. S masivnějším nástupem digitálu lidé nabyli dojmu, že stačí mít pouze foťák a fotka vznikne skoro sama, bez profesní znalosti. To je samozřejmě omyl. Hranice mezi profesionálem a amatérem je dle mého názoru ta, že profesionál zná jistá pravidla, například ohledně svícení nebo kompozice, a to, co tomu přidá navíc, je jen na něm. Finální fotka musí tedy nejen splňovat zmíněná pravidla, ale také vypadat dobře, což si amatér mnohdy neuvědomuje a řadě lidem "to tak prostě stačí".

Které místo v Brně je podle Vás nejfotogeničtější?


Asi neumím říct, že by bylo nějaké místo Brna nejfotogeničtější, ani je nevyhledávám. Každému se líbí něco jiného. Například mně k volné tvorbě stačí ateliér a nepotřebuji nějaká specifická místa. Ale přeci jen... V minulých měsících proběhly dvě výstavy s mými fotografiemi Arnoldovy vily, tak možná právě to je jedno z brněnských míst, které se mi opravdu líbí.

V nedávné době jste se dal také do fotografování brněnských bezdomovců. Co je cílem?


Je to jeden z mých projektů, které v současné době tvořím. Nad tímto tématem jsem dlouho přemýšlel a teď přišla ta pravá chvíle s ním začít. Cílem je jednak poukázat na problematiku lidí bez domova a upozornit, že ti, kterých se dnes obvykle straníme, byli dříve třeba zrovna naši sousedé. Proto se s každým z fotografovaných snažím navázat kontakt, abych o něm zjistil základní informace (jméno, věk, jak se na ulici dostal, jak dlouho na ní je, ale i jeho životní příběh…). V nejbližší době vyjde kniha a následně bych rád vytvořil výstavní sérii tohoto projektu.

Šimon Burget (*2000) je student fotografie na Střední škole umění a designu v Brně (SSUD). Má za sebou výstavy v Moravské Třebové nebo v Alfa pasáži či kavárně Trojka v Brně. Více o jeho tvorbě zjistíte na www.burget.cz
Foto: Šimon Burget

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Milan Jenčík
Zdivočelé Sudety
Mladá fronta
Bohatě ilustrovaná kniha založená na mnohaletém výzkumu přináší objevný popis bouřlivého roku 1938. Velké události se v ní prolínají s rozborem činnosti jednotek Stráže obrany státu v exponovaných pohraničních oblastech západních Čech. Autor se ovšem nově dívá i na související poválečné dozvuky: působení německých záškodnických organizací, útěk banderovců přes západní Čechy či transfer německého obyvatelstva. Tato přelomová práce by neměla chybět v knihovně žádného zájemce o dramatické období, během něhož se před 80 lety rozhodovalo o dalším vývoji naší země i celé Evropy.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+