Knihy

Zveřejněno dne 19. 5. 2020
RECENZE: Příběh pomsty
V jedné z recenzí na novou knihu Michala Viewegha jsem četl, že její námět by se hodil spíš k povídce. V té by ovšem autor neměl dostatečný prostor, aby lépe vykreslil pozadí událostí i charaktery postav. Přitom právě ona rozpracovanost knihy mě přesvědčila, že věci, které působí na první pohled až absurdně, jsou naopak celkem normální.



Pravda, chvílemi se pan Viewegh až fetišisticky opakuje ohledně věku či vzhledu hlavních postav, včetně toho, jaké mají "nedostatky". Jestli je záměrem zvýraznit jejich zasuté komplexy, nebo jde pouze o slovní vatu, která má za cíl nabobtnat knihu o další stránky, těžko říct. 

Zaujaly mě pasáže, kdy spisovatel v příběhu promlouvá ke svému čtenáři – spotřebiteli. Možná to bylo myšleno jako sbližující prvek, jenže v tomto případě je vypravěč trošku "navíc". Asi tak, jako že světle modrá obálka naznačuje cosi víc dětského než erotikou celkem napěchovaný výtvor člověka, který se psaním živí třicet let.
Opravdu zabrat mi ovšem daly příliš dlouhé věty! Pokud už první kapitola začíná souvětím o deseti řádcích (a že zde najdete i třináctiřádkové), neodpovídá to mé představě o knize, která má mít švih. Možná se Michal Viewegh snažil dokázat, že na ně jako správný literát má. Ovšem jako čtenář jsem se v těchto "kládách" se spoustou závorek prostě místy ztrácel. Naštěstí jich není zase tolik. 

Autor střídá přímý děj s jeho pozdější analýzou odborníkem. To nám dává možnost vcítit se do postavení hlavního hrdiny: novináře-fejetonisty, který čelí jakési nepřízni osudu, ačkoliv navenek působí dojmem seriózního člověka a má i všeobecný úspěch.
Snáz taky pochopíme, proč se tento člověk, z titulu knihy zdvořilý, tak chladnokrevně, absurdně až brutálně pomstil svému sokovi. Člověku, který si chtěl jen mladicky užít. Ano, řeč je o sexu. A jak jsem mezi řádky pochopil, v kontextu celého příběhu můžeme onu zdvořilost brát spíš jen jako metaforu. Jako odstrašující příklad, jak může reagovat vesměs zakomplexovaný jedinec žijící ve zdvořilé bublině nefunkčních vztahů. 
Kniha je jednoduše založena na reakcích v kolektivu, kde jsou vztahy poněkud rozvolněné. Lidé si spolu vesměs nerozumějí a často se hašteřivě shazují ve snaze být za každou cenu vtipní. Autor toho využívá a nechává je volně se "v tom" pohybovat.

Musím uznat, že mnohé popisované scény mi doslova plasticky vystupovaly před očima, až jsem se sám sebe automaticky ptal, kdo tuhle knížku zfilmuje? A to včetně opravdu brutálního product placementu. Zase: možná je to spíš autorský záměr než skutečná reklama, ale to se můžeme jen dohadovat.

Pokud pominu místy opravdu přehnanou rozvláčnost děje nebo pár situací na hraně trapnosti, pak bych řekl, že je Převážně zdvořilý Leopold oddechovkou, která čtenáře v zásadě pobaví. A vzhledem k tomu, že je napěchována erotikou, možná i "naladí".

Převážně zdvořilý Leopold
Michal Viewegh
Ikar, 2020

Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lucie Tučková
Sítem slov
Novela Bohemica
Poutavá kniha romanistky Lucie Tučkové je osobitým vhledem do moderní české literatury s přesahy do 19. století a také do francouzské a italské oblasti. Autorka se přibližuje ke spisovatelům, kteří ji hluboce oslovují, a vybírá si podstatná témata, která nebývají v jejich díle na první pohled zřejmá, anebo se s nimi literární kritika doposud mnoho nezabývala. Texty přitom originálně osvětlují ve většině případů tvorbu spisovatelů, které řadíme mezi velikány naší literatury, mezi nimiž jsou i Julius Zeyer, Jakub Deml, Zbyněk Hejda, Pavel Zajíček anebo Bohumil Hrabal, z francouzské literatury např. Henri Pourrat či Marie Noël. Svěží, čtenářsky přístupnou a formulačně přesnou knihu dokresluje řada neznámých či dosud vzácně publikovaných fotografií a několik překladů coby ukázek z díla.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+