Knihy

Zveřejněno dne 17. 11. 2018
RECENZE: Z minulosti Svědků minulosti
Vzpomenete si na následující televizní cyklus? Jeho znělka začínala záběry na hodinový stroj a zvukem jeho tikání. Pokračovala ukázkou mletí, kování, výroby sudů a slovy "Co je to za sílu, která pohání tento svět?". Už v době svého vzniku působil jako zjevení.



Myslím, že i dnes, přestože není reprízován, má tento pořad své pevné místo v dějinách československé televizní publicistiky. Jako dítě jsem s úžasem sledoval, jak se běžná, už i v té době romantická a zapomínaná řemesla provádějí. Takhle že se dělá sud?!

Na první pohled to vypadá, že jde skutečně o knižní podobu Svědků minulosti. Má stejného autora a i titul knihy je totožný s názvem cyklu. Ale pokud bychom se k ní měli stavět opravdu jako ke knižní podobě seriálu tak, asi by se to tak jednoznačně říct nedalo.

Vedle naučné části, která spíš více či méně volně převypráví obsah původních scénářů, se kniha pana Švihálka utápí v sentimentu samotného autora. Přetéká patosem. Autor vzpomíná na natáčení, na své dětství. Například na to, kterak jej jeho děd (v knize zvaný archaicky - stařeček) u kamen zasvěcoval do tajů hodinového strojku. A to v mihotavém světle plamenů, které měly "ozářit každý detail".

Na závěr publikace se čtenáři letem světem seznámí i s ostatními členy realizačního štábu. Lidmi, kteří jako pionýři vyráželi z Ostravy do různých koutů tehdejšího Československa, aby přinesli divákům opravdu krásné příběhy řemesel, lásky k dílu i životu. Ale tím to vlastně končí.

Vlastně je to spíš smutné. Zatímco samotný cyklus se stal legendou, kniha, střízlivě a pragmaticky řečeno, nedosahuje ani do poloviny jeho kvality. Čtenář se sice dozví zajímavosti, které odolaly zubu času, ale v kontextu doby moderního zpracování archivních záznamů mi prostě knížka spíš než cokoli jiného připomíná ilustrovanou encyklopedii pro děti.

Na přebalu je dokonce napsáno: "S klukovskou zvídavostí". Osobně bych se spíš klonil k obecnějšímu sousloví "S dětskou zvídavostí". Proč separovat ze zájmu o svět děvčata? Ta jsou také zvídavá. Zatímco dospělí si obvykle myslí, že už všechno vědí...

Chybí mi tu také sumář, třeba kolik bylo dohromady dílů, i když to se dá odtušit od prostého dělení kapitol. Asi ale nemůžeme chtít televizní cyklus převádět na stránky knihy, navíc již třetího (byť asi nejlepšího) vydání. Ano, v praxi jde vlastně o reprint. Šlo by třeba ze seriálu vytěžit víc než čtenáři nutit nudné pasáže o "pocitech" autora? Vzpomínky, které "vatují" onu zajímavější, naučnou část? V samotném cyklu se také často poeticky hovořilo o hodnotách lidské píle a zručnosti. Oproti bezduché strojní výrobě průmyslového světa, bez které by však nabídka nestačila pokrýt poptávku. Dělo se tak bez většího sentimentu a ještě jen jako doprovod k filmovým záběrům. Navíc v mimořádně kvalitním přednesu Stanislava Šárského.

Tato kniha mě zkrátka příliš nenadchla. Snad jsem měl větší očekávání. Snad mě zklamala ona rozdílnost oproti stejnojmennému legendárnímu cyklu, na který jsem se díval jako malý kluk a na který se s chutí podívám i dnes, v dospělosti. Beru ji spíš jako vítané připomenutí televizní legendy, jakkoliv při jejím sledování vnímám slabosti prehistorické techniky nebo nedostatky zvuku. Asi mám raději knihy bez zbytečného sentimentu a patosu. Podobně jako píše o vlastním dětství bezmála stoletý Miroslav Zikmund ve svém cestopisu životem.

Za svědky minulosti
Milan Švihálek
Jota, 2018


Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Julian Earl
Kráva na stromě
Alpress
Veterina, to je dřina. Ale i nekonečná zábava… Autor podává svědectví o náročné a občas i nevděčné práci venkovského zvěrolékaře, která se leckdy neobejde bez hořkých, či naopak humorných situací, ať už ze strany zvířat, anebo těch, kteří se o ně starají.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+