Knihy

Zveřejněno dne 20. 12. 2018
RECENZE: Houbaření jako terapie
Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví.


Pokud po přečtení anotace na deskách Houbařky očekáváte zadumanou prózu o nalezení sebe sama nebo tzv. přírodního člověka v tišině lesů, pak budete nuceni již po prvních kapitolách své "předporozumění" výrazně změnit. Šumava není hlavní postavě Sáře cílem, nýbrž exilem, z něhož hledá východisko. A tak zatímco sbírá opeňky, ryzce a václavky, nedívá se před sebe, ani tolik do sebe, jako spíše za sebe - do minulosti. Vrací se do dětství a dospívání, kde hledá příčiny svého vyobcování. V této retrospektivní dějové linii se pak odehrává jádro románu a velké téma současné české literatury - komplikované a nezdravé rodinné vztahy.

A ono to není špatné. Vyprávěcí strategie, kdy čtenář zná nejdříve následky a až postupně se dostává k příčinám, není sice nová, ale to ani není potřeba, protože stále funguje. Na druhou stranu je škoda háčků typu "byla jsem šťastná, ale potom přišly mé desáté narozeniny", jejichž vysvětlení přichází až o hromadu stránek později. V tu chvíli jako by čtenář autorce Viktorii Hanišové viděl do karet a měl dojem, že všechno to je pouze dobře nalíčená past . Zabere? Ale jistě, beze všeho. Do tramvaje nebo do práce, když není co na práci. Ale v případě další volné sychravé neděle bych tentokrát už osobně zavítal mezi zaprášenější regály.

Houbařka
Viktorie Hanišová
Host, 2018


RaT
Článek otištěn v Kult 12/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Zita Pallavicini
Deník šílené markraběnky
Garamond
Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o „rudé hraběnce“ Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+