Knihy

Zveřejněno dne 16. 9. 2018
RECENZE: Motl proti času popáté
Příběhy, které autor nám čtenářům v této knize předkládá, jsou vesměs založené na mezních situacích, pohnuté době nebo tragice osudů. O to ovšem také jde! Na nich přece stojí i nekonečné seriály, jinak by se na ně lidé nedívali. Jinak by je čtenáři knihy nečetli. Nebo četli?

V našem případě však nejde o smyšlené seriály, ale o mnohdy nesmlouvavě reálná životní dramata. Jsou to vlastně takové střípky. Přesněji 31 příběhů, které autor s pochopením pro věc dává do kontextů a souvislostí. Jak v doslovu na přebalu sám píše: "My nemáme právo soudit lidi za jejich činy".

Stejně jako v případě čtyř předchozích svazků jde o příběhy tu banální, tu velmi závažné. I když těch vážných je zde převaha. Vedle sebe stojí například milostný trojúhelník mocného kancléře, úspěšný atentát na ministra financí, "románek" sochařky a prezidenta, otázka holokaustu i tragický osud významného československého publicisty a literáta.

Cesty za oponu času nám přibližují události, které pod hlavní linií mnohdy i notoricky známých skutečností rozkrývají příběhy další, neméně zajímavé, avšak překryté onou mnohovrstevnatostí dějin. A tady přichází Stanislav Motl, aby čtenáře do těchto vedlejších „větví“ zasvětil.

Přiznám se, že ani při hlubším zamyšlení jsem nepřišel na klíč, který by vše sjednocoval. Jediné, co mě jako spojnice napadá, je sám autor. Někdejší opora pořadu Na vlastní oči, dnes reportérská hvězda s vlastním rozhlasovým a televizním cyklem, je opravdu nejspíš jediným zastřešujícím prvkem všech příběhů. Prostě proto, že se jim věnuje, že o nich píše. Na druhou stranu to je taky důvod jeho určité frustrace.

K té se sám čtenáři vyznává. Ví, že za svého života nebude schopen dopátrat se všeho, čeho by chtěl. Může za to nejen onen příliš široký záběr témat, ale i v pravdě nesmírně obtížná práce s prameny a historickými kontexty. S cílem přednést co nejcelistvější obraz doby a přitom přiblížit události dávno minulé současnému čtenáři.

Je totiž známo, že tento autor vychází především ze studia archivních materiálů, které při jejich bohatosti musí procházet jako první, a to jej stojí moře času. Nehledě na jejich následné zpracování a interpretaci v souvislostech. Ovšem i zde platí, že každý má nárok na svůj názor. Z části jde, pravda, o příběhy takříkajíc recyklované. Tedy ty, ke kterým se vrací z minulosti vlastní tvorby. Podle autora jde o jednu z dalších příležitostí jejich připomenutí a rekonstrukci oněch často velmi dramatických událostí. Příležitostí poukázat na to, co vypjatá doba dokáže udělat s člověkem.

Stanislav Motl se bohužel nevyhýbá mírné bulvárnosti. Například kapitola o skonu Alexandra Sergejeviče Puškina a autorova spekulace, že si jej mohl "předpovědět" v románu Evžen Oněgin mi přijde opravdu trošku laciná. Možná to vidím jinak než on, zaujatý na nejvyšší míru každým svým jednotlivým tématem.

Pátý svazek Cest za oponu času je ideálním čtením kamkoli. Krátké, zajímavé příběhy z minulosti, pečlivě dramaturgicky zpracované a vypointované, při kterých zjišťujete, jak moc se historie opakuje. Že to, co se nám dnes zdá bizarní, už se kdysi dávno událo. Že jsme jen lidé chybující a téměř nepoučitelní. A co doba přináší, to si také vezme do minulosti.

Cesty za oponu času 5
Stanislav Motl
Eminent, 2018


Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marie Svatošová, Aleš Palán
Neboj se vrátit domů
Kalich
Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+