Knihy

Zveřejněno dne 15. 7. 2018
RECENZE: On the road po Československu
Méně se mluví o tom, že Irena Dousková, autorka Hrdého Budžese (1998), je také výbornou básnířkou, vzpomeňme například sbírku básní Napůl ve vzduchu (2016). A tento múzický, z neznáma přicházející hlas lze zaslechnout i mezi řádky nového románu Rakvičky.
 


Příběh o dvacetileté Róze, která v osmdesátých letech stopuje staré žigulíky, aby se dostala z jižních Čech do Ostravy, se může číst jak za líného letního odpoledne, tak za hvězdnatých nocí, kdy svět okolo přestává rozrušovat, utichá a člověk je schopen hluboce se ponořit do četby.
Celá Rózina cesta je variací na vývojový román. Ještě u Lipna se protagonistka rozhoduje, že poslední dny prázdnin, než nastoupí do práce, stráví cestou za Ostravákem a řekne mu, že ho miluje. Jenže i cesta může být cíl. Róza na silnicích potkává nejrůznější lidi, střetává se s milými i nemilými překážkami a její pohled na svět, na blízké, ale hlavně na sebe sama se pomalu proměňuje. To vše se přitom děje jaksi nenásilně, vypravěčka jen naznačuje, dává cítit spodní tok textu. Čtenář krásně tápe, listuje zpět knížkou, ale i v sobě samém.
S takovou něžností, s umem důkladně zvážit každé slovo, a je jedno, jestli jde o vulgarismus nebo poetismus, vystavěla autorka například i křehkou milostnou scénu, kterou ale čtenář pouze tuší, domýšlí: ‚Taky seš na klíček?' zeptala se ho dřív, než jí došlo, na co vlastně. ‚Taky.' Přitáhl ji k sobě. ‚To si nevěděla?' ‚Stejně pojedu,' řekla. ‚Já vím,' odpověděl. // V pět třicet stála už na autobusové zastávce…

V románu vystupují ale i další postavy: umírající teta Marie, mladší sestra Petra a kamarád Tomáš. Jejich životní osudy, v Tomášově případě sdělované formou dopisů a prozaického textu, jako by mnohdy vytvářely paralelu k Rózině cestě a pomáhají jí tak dobrat se spíš postrádaných než hledaných hodnot a odpovědí na otázky: Jít studovat? A co? Jsem už dospělá? A koho vlastně miluju?
Na pozadí této cesty k dospělosti se zjevuje i obraz komunistického Československa. Zajímavé je, že se přitom nejedná pouze o kritiku. Autorka zastřeně, pomocí různých analogií také relativizuje dopad Husákova režimu na postavy, které jako by často byly nesvobodné hlavně ve své hlavě. 

Ale i tato rovina jen sem tam zaklepe čtenáři na rameno, zbrzdí jeho tempo a donutí zahlédnout mezi slovy víc než poutavé a vtipné čtivo, kterým Rakvičky také jsou: (Róza si stopla od pasu dolů ochrnutého řidiče) ‚Myslíte, že to ten Bezruč napsal? Nebo že to někomu ukrad, jak se občas říká? Když už pak ani nepípnul… To je dost divný, ne?' ‚Ještě napsal tu Stužkonosku.' ‚To je fakt, na to jsem zapomněl. Ale i tak, za celou tu dobu? Dědek se dožil skoro stovky, ne?' […] ‚Čtete básničky?' ‚Ani ne, ale tohohle si pamatuju ze školy. Jak nám to pořád vtloukali do hlavy. Neumann, Wolker, Bezruč… Napsal jsem tenkrát takovou parodii, podepsal jsem ji Petr Beznoh a měl jsem průser. Všechny mi je zprotivili.'

Irena Dousková: Rakvičky
Druhé město 2018



RaT
Článek otištěn v Kult 07/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Roar Uthaug
Tomb Raider - DVD
Forum Film
Laře Croft (Alicia Vikander) je 21 let a právě zdědila obrovské obchodní impérium. Její otec, bohatý šlechtic a známý dobrodruh, Lord Richard Croft (Dominic West), zmizel beze stopy před sedmi lety. Když si Lara přečte záhadný vzkaz, který jí otec zanechal, rozhodne se opustit Londýn a vyrazit do neznáma, aby přišla na to, co se mu doopravdy stalo. Vydá se po jeho stopách hledat legendární hrobku na mýtickém ostrově poblíž japonského pobřeží. Tato mise ale nebude jednoduchá. Loď, která ji měla dopravit na pevninu ztroskotá v silné bouři a Lara se ocitá sama uprostřed neznáma, vybavená jen ostrým nožem, pevnou vírou a vlastní tvrdohlavostí. Pokud se jí podaří překonat své vlastní limity a přežít toto nebezpečné dobrodružství, stane se z ní skutečný Tomb Raider.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+