Že se americké knihy překládají do češtiny, to není žádným překvapením. Naopak na nich produkce tuzemských nakladatelství leckdy stojí. Aby se ale z angličtiny překládaly knihy psané Čechem, to už tady dlouho nebylo (pokud vůbec). Nebo alespoň ne do května 2017, kdy se na pultech knihkupectví objevil Kosmonaut z Čech, prvotina mladého spisovatele Jaroslava Kalfaře.


Kosmonaut už před svým vstupem na český trh stihl posbírat kladná ohodnocení v nejvýznamnějších amerických denících. Bývá přirovnáván k Marťanovi Andyho Weira nebo Solarisu Stanisława Lema. S jedním má společný motiv osamělého muže v kosmické lodi, s druhým sdílí úspěch evropského spisovatele na téměř výhradně angloamerickém poli sci-fi. Vším ostatním se ale svým kolegům vzdaluje.

Příběh obsahuje dvě roviny, minulost a současnost. Hlavní hrdina jménem Jakub Procházka v současnosti brázdí vesmír ve snaze doputovat jako první průzkumník k tajemnému oblaku Chopra. Přitom se snaží vypořádat s odcizením se manželce, jež taková dlouhá cesta nevyhnutelně přináší. Ve vzpomínkách naopak čelí následkům tragické ztráty rodičů a zvláště estébácké minulosti svého otce, která jej ještě jako malého chlapce vyhnala na venkov k prarodičům. Obě linie jsou čtenáři podávány precizním a odměřeným, přesto čtivým jazykem. Nechybí humor a překvapivé zvraty. Stylistická vypracovanost a bravurní práce s českými reáliemi ovšem nejsou tím hlavním důvodem, proč je román tak úspěšný.

Kosmonaut z Čech má ve skutečnosti pramálo společného s vesmírem. Více než čímkoli jiným je příběhem o hledání vlastního místa na Zemi. A abyste takové místo našli, někdy tu Zemi zkrátka musíte opustit.