Knihy

Zveřejněno dne 14. 12. 2017
RECENZE: Opravdu neomylný Zeman?
Zatímco Václav Klaus vydával rok co rok svého prezidentování soubor svých projevů s několika vybranými rozhovory, Miloš Zeman preferuje spíš ony rozhovory. V knize Dokážeme si vládnout sami tímto způsobem glosuje své kroky v úřadě nebo výroky svých názorových oponentů. Jeho odpovědi pak komentuje Jiří Ovčáček.
 


Myslím, že nikdo znalý věci, včetně mě samého, nepochybuje o tom, že je Miloš Zeman osobnost. Osobnost, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Proto příliš nerozumím tomu, proč se celá kniha usilovně snaží o pravý opak: ukázat, jak je prezident naší republiky neomylný a bezchybný.
 
Samotný titul knihy budí dojem, že jde o vlastenecky laděnou knihu. Ovšem i jen stručnou analýzou mne napadá, že si ono vlastenectví představujeme asi každý trošku jinak. Stejně jako způsob samostatného vládnutí. Jistě, dokážeme si vládnout sami. Je však otázka, jakým způsobem.
 
Vládnout sami si totiž dokážou i diktátoři. V tomto smyslu mi proto nepřijde jako demokraticky vhodná například argumentace, že by premiér neměl odvolávat ministra půl roku před volbami, a proto prezident s jeho odvoláním otálí. Nebylo by ale lepší to rozhodnutí nechat přímo na premiérovi? A podle ústavy, na niž prezident přísahá věrnost své republice, ministra bezodkladně odvolat?
 
Miloš Zeman velmi rád cituje výrok Jeana-Paula Sartra: „Pravda o tobě se stane skutečnou pravdou teprve tehdy, projde-li druhými.“ Já bych tento citát doplnil opět poznámkou, že záleží i na tom, kým ta pravda projde. Tedy kdo je „ten druhý“. Oba spoluautoři knihy, tedy tazatel Radim Panenka i glosátor Jiří Ovčáček, jsou sice v obecných měřítkách úspěšní, ale také velmi mladí a podle mého soudu k Zemanovi spíše nekritičtí.
 
Jistě, Karla Šlechtová je bývalá/budoucí ministryně. Když však ve svém úvodním slovu píše, že je Miloš Zeman „moudrý muž“, proč její další slova o tom, že se prezident nenechá manipulovat? A není spíše právě ona sama prezidentem manipulována? Když o něm mluví jen v superlativech a podle průzkumů se Miloš Zeman dlouhodobě těší vysoké důvěře, proč ještě přesvědčovat voliče/čtenáře o jeho kladech?
 
Samostatnou kapitolou je forma rozhovorů. Zatímco v minulosti Miloš Zeman stroze argumentoval, vysvětloval a jen občas se uchýlil k ostřejšímu výrazu, dnes ve svých odpovědích, ve své rétorice dost přitvrdil. Jako by odhodil rukavice a plnou silou svého úřadu prezidenta republiky, prvního přímo voleného, mnohdy až nevybíravě a bez obalu drtil ty, kteří se mu znelíbí. Jako by říkal: „Mě zvolil přímo lid, tak co mi nějaký tamten bude vykládat?!“
 
I s vědomím, že jej – Zemana – takto „zemitého“ lidé volili, napadá mne, zda by se neslušelo, aby nyní spíše přizpůsobil své vyjadřování důstojné funkci nejvyššího ústavního činitele. A přitom vynechal ony slovní přestřelky.
 
Je to suverénnost, se kterou Miloš Zeman reaguje na kladené otázky, co mě nutí rovněž přemýšlet, zda nemá přece jen pravdu. Jestli nejsem příliš kritický. A možná že ji i v lecčems pravdu má. Jenže oněch vážných otázek a odpovědí je bohužel spíše poskrovnu.
 
Ze zkušenosti také vím, že dobrý rozhovor se pozná především podle toho, že tazatel použije i nepříjemnou otázku, třebaže s respektem. Řekněme takový „konflikt“. Otázky v knize mi však přijdou spíš účelové. Jsou formulovány tak, aby prezidentova odpověď nemohla být jiná než pozitivní. Aby mohl odpovědí „smečovat“ na své odpůrce. Nejsou to otázky na prezidenta, ale spíš pro prezidenta. Jedna kapitola je dokonce uvozena slovy „prezident je ve formě, se všemi zúčtoval“. To mi přijde jako už dost agresivní styl.
 
Zkrátka celá kniha se mi jeví jako na objednávku. Bez kritického pohledu. Bez pochybnosti o tom, co Miloš Zeman udělá. Jako by ani neexistoval jiný úhel pohledu, než je právě ten jeho. Ale proč? Zeman je velmi sečtělý, zkušený politik i brilantní rétor. Jenže ona přemíra bezchybnosti už věci spíš škodí.
 
Dokážeme si vládnout sami

Radim Panenka, Jiří Ovčáček
Olympia, 2017


Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jenny Linford
Česnek
Omega
Česnek vzbuzuje již od pradávna v lidech silné emoce – jedni jej milují, druzí nenávidí. Navzdory tomuto rozporu si v průběhu věků vybudoval takřka kultovní status, a to nejenom jako kulinářská ingredience, ale i jako přírodní lék, posilovač imunity a ochrana proti upírům i jiným zlým silám. Jeho charakteristická chuť a aroma, jež zvládnou dodat tolik potřebný „šmrnc“ téměř jakémukoli pokrmu, z něj udělala neocenitelnou součást každé spíže. Díky 65 nápaditým receptům, které dala dohromady kulinářská publicistka Jenny Linford, se i vy naučíte vařit s mnoha druhy a odrůdami česneku, jež se liší velikostí, pronikavostí i barvou.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+