Knihy

Michal Viewegh, Bůh v renaultu, Oskar, Druhé město, Účastníci Zájezdu, Báječná léta pod psa, Báječná léta s Klausem, Onřej Pavelka

Zveřejněno dne 26. 6. 2017
RECENZE: Nejen z Oskarova života

Myslím, že všichni vědí, kdo je Michal Viewegh. Penzum jedna knížka za rok, nálepka nejvydávanějšího českého autora a punc lidového spisovatele. Buď vydá román, anebo knihu povídek. Bůh v Renaultu je tak něco mezi tím. I když je škoda, že nejde o celistvý příběh a kapitoly na sebe nenavazují. Zvlášť v titulární povídce.



Skoro to na mě působí, jako by autor sám sebe vyčerpal. Tematicky. „Bůh“ je prostě soubor povídek, vlastně o ničem. Tedy až na pár vážných povídek na téma nemoci a skonu. Jde v podstatě o krátká zamyšlení nad strastmi obyčejného, fádního života zachovalého spisovatele. Něco jako když člověk žije sám, nemá co dělat, a tak vymýšlí nesmysly. A pak o nich píše. Sice i úsměvně, ale také i s trapnou, až absurdní pointou. Netvrdím, že ve skutečném životě nemohou nastat určité situace, ale… no, řekněte, kdo z vás by vymyslel, že je zoofil (což je mimochodem u nás trestné), a zkoušel o tom přesvědčit své okolí, aby to pak mohl vyvrátit?

Navíc, pokud spisovatel na volné noze píše o spisovateli na volné noze, nepůsobí to na mě už příliš autorsky, ačkoliv i tento typ fabulace je bezesporu náročný. Jenže pokud se bavíme o tak zkušeném autorovi, jako je Viewegh, pak pro mě jako čtenáře nutně vyvstává otázka, zda je i toto ještě přijatelné. Možná že lze odhadnout, kde končí autorova fantazie. Nejde pak ale spíš jen o vymyšlené osobní deníky? Zkrátka, coby čtenář se cítím být autorem trošku ošizený.

Viewegh píše většinou o Oskarovi, o svém alter egu. Před očima mi proto při čtení běhaly podobizny Ondřeje Pavelky i autora samotného, ačkoliv Pavelka byl možná více energický a intelektuální. Oskar je v tomto povídkovém souboru spíš unavený, s lehkou tvůrčí krizí. Poněkud chlapácky přízemní a trošku egocentrický. Taky trošku promiskuitní, ale to spíš jen v myšlenkách. Ostatně, asi jako každý člověk, ať už muž, nebo žena. Jenže jemu se v knize ženy prakticky samy nabízejí. Že by skryté touhy autora? Nebo životní praxe? Na druhou stranu je Viewegh i vtipný a situace okolo sebe bere celkem s nadhledem a s tím, že by si rád ještě užil života. Nechci říct jeho podzimu, tak starý ještě není.

Jsou to takové příběhy s myšlenkami, jaké spíše padají v tradiční české hospodě u piva, jen jsou zde kultivovaněji podány. Nic moc závratně filozofického. Je to v podstatě, jako by uvažoval malý český člověk. O ženách, o práci, o světě a do toho se mu někdo občas připlete. Prostě, knížku je možné přečíst za jedno odpoledne na lavičce v parku.

Je to můj první Viewegh. Na to, že má autor na svém kontě třicet knih a vznikly podle něj dobré filmy, mám myslím trošku skluz. Takže asi se budu muset podívat po některé z jeho předchozích knížek. Pro srovnání. Nebo si počkám, zda ta příští nebude trošku lepší. Nebo, jestli nejsem moc náročný čtenář.

Michal Viewegh: Bůh v Renaultu

Druhé město, 2017


Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Michal Viewegh, Bůh v renaultu, Oskar, Druhé město, Účastníci Zájezdu, Báječná léta pod psa, Báječná léta s Klausem, Onřej Pavelka
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Petr Zídek
Utajená láska prezidenta Masaryka
Universum
První životopis ženy, která v roce 1928 navázala intimní vztah s prezidentem Masarykem, přináší naprosto neznámý příběh spisovatelky, básnířky, publicistky a veřejné aktivistky Oldry Sedlmayerové. Životní příběh, jenž je napínavější než román, zavádí čtenáře do zákulisí prvorepublikové politiky. Kniha odhaluje milostný vztah, který měl navždy zůstat utajen. Masarykovy nikdy dříve nepublikované erotické dopisy ukazují, že československý prezident prožíval v letech 1928–1934 s Oldrou vášnivý milostný román. Tu, která poznala Masaryka jako málokdo, čekalo nakonec smutné stáří v osamění, zapomnění a bídě.
Reklama:

Partneři:
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+