Knihy

Zveřejněno dne 9. 7. 2017
PŘEDSTAVUJEME: Trochu jiný průvodce Brnem
Léto je doba, kdy mnozí sáhnou po knize. Brňanům, kteří by se rádi dozvěděli více o místech, kde se denně pohybují a žijí, by neměly uniknout publikace nakladatelství Host od autorské dvojice Alexandr Brummer – Michal Konečný, zabývající se městem v klíčových obdobích 20. století. K Brnu nacistickému (2013) a Brnu stalinistickému (2015) letos přibylo Brno účtující, jehož tématem je poválečné vypořádávání s německým obyvatelstvem. Každý z těchto historických průvodců v krátkých kapitolách vypráví příběhy domů, ulic a náměstí, jež byly svědky mimořádných, ale dnes už často pozapomenutých událostí. Možná s překvapením zjistíte, že reálná historie je mnohdy dramatičtější a poutavější než fikce...



Psát o tzv. místech paměti je u nás v posledních letech hodně populární. Čím si tento trend vysvětlujete?
AB: Máte pravdu, těch průvodců v poslední době vzniká docela dost. Může to být tím, že tady tento typ publikací prostě chyběl. Lidi prostě baví objevovat místa, kudy „kráčely dějiny“, v prostoru, který důvěrně znají a který jinak vnímají jako všední a samozřejmý.

Jak váš nápad sepsat „historického průvodce“ Brnem vznikl?

MK: Inspiraci pro našeho vůbec prvního průvodce, tedy Brno nacistické, jsme našli během našeho výletu do Výmaru, kde je na infocentru k dostání brožurka s názvem Weimar in Nationalsozialismus. Z odkrývání temné historie „Goethova“ města jsme byli nadšeni a hned jsme si řekli, zda by něco podobného šlo vytvořit pro Brno.
AB: Potvrzuji, ten prvotní nápad byl opravdu zahraniční import. Výsledek ale vypadal úplně jinak než ta původní německá brožura: více míst, obšírnější texty a také fajn grafika Martina Hrdiny.  

Myslíte si, že publikace tohoto typu mohou napomoci lepšímu vyrovnání s problematickou minulostí?

AB: To mohou, ale určitě to není výsada formátu takových průvodců, vyrovnávání se s minulostí napomáhá kritičtěji orientovaná historická produkce obecně. Současně ale platí to, co jsem před chvílí naznačoval: prostřednictvím takového průvodce mohou čtenáři historii svého města objevovat bezprostředněji, mohou ty věci nějak vnitřně intenzivněji prožít. Třeba když se dozví, že v domě, kolem kterého chodí každý den do práce, za války gestapo mučilo odbojáře, nebo když zjistí, že nedaleko jejich domova po válce fungoval internační tábor pro Němce, ve kterém byly internovány tisíce lidí, z nichž tam řádově stovky zemřely. To člověka zasáhne, tím spíše, když je součástí hesla v průvodci konkrétní lidský osud, jak se o to vždy snažíme.

Liší se nějak ohlasy na jednotlivé díly této řady? Lze podle zpětných reakcí rozpoznat, která z těchto etap naší minulosti je dosud nejvíce živá čili nejméně „strávená“?

MK: Brno nacistické, stalinistické i účtující se týkají závažných a do značné míry stále kontroverzních období. Zatímco u nacismu je zlo jasně definované, v případě stalinismu a poválečného účtování jsou původci zla samotní Češi. Proto nás docela překvapilo, že ohlasy jsou vesměs pozitivní. Důležité je taky zdůraznit, že všechna tato období tvář Brna zásadním způsobem poznamenala. V důsledku nacistické okupace a druhé světové války město přišlo o do té doby vzkvétající židovskou komunitu a následně také o „svoje Němce“. Tyto dvě entity se přitom na podobě města silně podílely.

Podle čeho jste při sestavování Brna účtujícího vybírali jednotlivé lokality? Je něco, co jste nakonec nemohli zařadit?

AB: Místa jsme vybírali tak, aby pokud možno dobře pokryla to, o čem průvodce měl být, tedy poválečné účtování s Němci a kolaboranty. Naše původní představa byla velkorysejší, chtěli jsme to pojmout celé šířeji a zahrnout také místa více spojená třeba s tehdejší kulturou, politikou, politickými stranami, poválečnou obnovou nebo přítomností Rudé armády, ale nakonec jsme si řekli, že bude lepší, když to zkrátíme a osekáme na to nejpodstatnější, tedy na to tzv. účtování. Knížka je tak krátká, ale zase na druhou stranu sevřená a téma je jasně vymezené.

Jsou vaše knihy souhrnem již známých faktů, nebo jste se pustili i na neprobádanou půdu?

MK: Z hlediska „neprobádané půdy“ se nám zdá nejdůležitější Brno stalinistické. Zatímco o období válečném a těsně poválečném nějaké obecné povědomí existuje, padesátá léta jsou probádaná o poznání méně. V mnohem větší míře jsme tak museli pracovat s dobovým tiskem a archivními prameny. Za pomoci našich kolegů – a tady se sluší poděkovat hlavně doktorce Červené z Archivu města Brna a doktoru Břečkovi z Moravského zemského muzea – se nám také podařilo nashromáždit pozoruhodné a mnohdy nepublikované fotografie. S Brnem stalinistickým jsme měli nejvíce práce, a asi i proto ho máme nejradši.
AB: A co se týká Brna účtujícího, tam náš přínos vidím hlavně v tom, že jsme dali dohromady informace, které jsou v odborné komunitě docela dobře známé, ale jsou roztroušené po diplomkách, sbornících a odborných knížkách. Čtenář si tak může v relativně stravitelné, ucelené a stručné podobě přečíst o tom, co a kde se tady po těsně po válce dělo.

Dozvěděli jste se při odkrývání minulosti známých míst něco, co vás osobně překvapilo?

AB: Určitě, na věci, o kterých jsme vůbec nevěděli, jsme narazili při přípravě každého ze tří průvodců. Mě překvapila třeba existence pobočného koncentračního tábora Osvětimi na Barvičově, speciální škola pro výchovu „lidových kádrů“ v Hechtově vile na Hlinkách (tam dnes sídlí ruský konzulát) nebo internační tábory pro Němce, kterých bylo ve městě v letech 1945–1946 asi deset, třeba v Bohunicích, na Malé Klajdovce nebo přímo v centru na Kobližné.
MK: Mimořádně zajímavá jsou i místa spojená s holocaustem, na která se téměř zapomnělo. Nikdy by mne nenapadlo, že třída kapitána Jaroše a přilehlé ulice – tedy jedna z nejkrásnějších částí města – byla v letech 1939–1942 místem, kam nacisté stěhovali židovské občany z celého Brna. Právě zde, ve stísněných podmínkách, kde v jednom bytě žilo i několik rodin, čekali Židé na deportace. Situace, v níž se zde nacházeli, byla neuvěřitelná.

Plánujete další pokračování?

MK: Připravovat tyty historické průvodce nás baví a rádi bychom v tom ještě nějakou dobu pokračovali. Blíží se výročí srpna 1968, a tak jsme se rozhodli, že dalšího průvodce uděláme o místech a událostech z let 1968–1969, tedy o okupaci a nástupu normalizace.
AB: Já bych doplnil, že období, které po nás okolí chce snad úplně nejvíc, jsou „divoké devadesátky“.     

A na závěr: Jaké charakterizující přízvisko byste dali Brnu současnému, roku 2017?

MK: Brno vzkvétající.
AB: Jedno přiléhavé slovo mě nenapadá, ale myslím, že Michal má pravdu. Brno se každým rokem stává příjemnějším místem k životu. Mám pocit, že se tady spousta věcí pomalu posouvá správným směrem.

Alexandr Brummer (* 1982) a Michal Konečný (* 1982) vystudovali historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současnosti A. Brummer působí jako redaktor a M. Konečný pracuje v Národním památkovém ústavu.


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 07/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Christopher Nolan
Dunkerk - DVD
Vertical Entertainment
Očekávané válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. Ve filmu se objeví herecké hvězdy Tom Hardy, Cillian Murphy či Kenneth Branagh.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+