Knihy

Josef Formánek, Koktejl, Prsatý muž, Michal Viewegh, Mluviti Pravdu, Umřel jsem v sobotu, Úsměvy smutných mužů

Zveřejněno dne 9. 5. 2017
RECENZE: Formánkova slova
Dle podnadpisu má být tato kniha laskavá. Nevím, co tím chtěl „básník sdělit“, ale mně přijde spíše těžká, až ponurá. O životě, o smrti, o víře, o zrození, o rodinných peripetiích, o lidských osudech, o absurditách… Jako recenzent v tomto případě musím hledat vhodná slova, abych knize ani autorovi spíše neublížil.



Když se řekne Formánek? Složitá otázka. Pro zjednodušení mě ještě napadá Viewegh, i ten si dnes vydělává výhradně psaním. A i on svou tvorbu v českém rybníčku víceméně pevně spojil se svým jménem. Nový Viewegh, nový Formánek. I když podle Formánka ještě nikdo nic nenatočil. Takže když se řekne Formánek…? Dřív by mi naskočil Koktejl a Prsatý muž. Ale dnes? Už předchozí kniha Úsměvy smutných mužů byla spíše smutná, i když pokorná. Ve Slovech se autor navíc věnuje nejen smrti, ale i umírání, v podstatě sleduje pouť člověka za smrtí. A samotný skon líčí velmi podrobně.

Kniha Dvě slova jako klíč jsou podle anotace vyfabulovaným příběhem. Jenže i v ní vystupuje autorovo alter ego v postavě Davida Zajíce. Nejdříve jen tak sporadicky v pozadí, aby o něm nakonec byla celá druhá polovina knihy. Formánkova Dvě slova se skládají ze slov. Ze slov, která tvoří mozaiku příběhů. Jakési příběhy v příbězích, zdánlivě spolu nesouvisející. Až mi přijde, že je spojuje jenom tato kniha, kterou autor předkládá čtenářům jako svou šestou.

Úsměvy byly spíš upravené deníkové záznamy, v podstatě jako Vieweghův Život po životě. Přitom předchozí knihy Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu byly převyprávěné příběhy. Ano, Formánkovou devizou je skutečně vypravěčský talent, podobně jako u Bolka Polívky talent komediální. Vzpomeňte si na Bolkoviny: „Pokud chcete, aby Bolek převyprávěl váš příběh…“ Má to smysl? To ať posoudí čtenáři a diváci.

Dvě slova jsou v podstatě odyseou lidí, které Formánek zaklel do své knihy. Hraje si s jejich osudy, utváří je k obrazu svému a nakonec – ne, nebudu tu přece vyzrazovat zápletku. Ale přijde mi, jako by autora trápily i rodinné propletence. Nalézání cesty k vlastní krvi. Beznaděj, soucit i jistá filozofická linie obyčejného života. Něco jako „víme o tom všichni, ale pořád se tomu divíme“.

Knížku bych nedoporučoval jako kratochvilné čtení. Od toho by tu měl být třeba již zmiňovaný Viewegh. I když nepochybuji, že zatím poslední dílko Josefa Formánka si své čtenáře najde. Jen pro ně možná bude překvapením, kam se autor ve své tvorbě dostal.

Josef Formánek: Dvě slova jako klíč
Nakladatelství: Gekko, 2016


Robert Žďárský
 Přidejte k článku první komentář >> 
Josef Formánek, Koktejl, Prsatý muž, Michal Viewegh, Mluviti Pravdu, Umřel jsem v sobotu, Úsměvy smutných mužů
Reklama:

Novinky:
Robin Hawdon
Přežijí jen nejsilnější
XYZ
Existuje Bůh? Jsou věda a náboženství neslučitelné? Moderní detektivka, historický popis bojů jednoho z největších vědců světa a špionážní příběh druhé světové války, vše v jednom románu. Překvapivě samotný Charles Darwin, jehož evoluční teorie více než cokoli jiného vyvolávala tyto základní otázky, se zdržel jakýchkoli dalších debat na tato témata ze strachu před ještě větším rozruchem. Ale předpokládejme, že ve skutečnosti své závěry sepsal a uchoval je jako tajné dodatky ke svému zásadnímu dílu O původu druhů.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+