Knihy

Jota, K2, Mount Everest, Mick Conefrey, horolezci

Zveřejněno dne 12. 4. 2017
RECENZE: Historie dobývání K2
To slůvko historie je celkem zásadní. Z mého pohledu tato kniha příliš výpravná není, protože neoplývá fotografickou přílohou. A když už tu fotky jsou, pak především archivní, historické. Jde totiž v první řadě o vyprávění, jak a kým byla dobývána a nakonec poprvé dobyta druhá nejvyšší hora planety.


Patřím mezi skeptiky. Kdo byl první na Everestu, ví opravdu každý. Snad. Jenže kdo vedl tu expedici? V kterém roce se to stalo? A proč to vůbec píšu, když tato kniha je o K2? Protože pokud bych se v podobném duchu ptal právě na K2, myslím, že ticho by bylo ještě větší. I když podle Micka Conefreyho toho věděli ti, kteří se v úplných počátcích pokoušeli K2 dobývat, o této hoře ještě méně. Možná i proto k ní přistupovali stylem: Jdeme vylézt K2, a když to zvládneme, zkusíme při té příležitosti dát i Everest.

Zřejmě první, co mě coby čtenáře zaujalo, je styl vyprávění. Autor je publicista. Buď chtěl proto svým stylem vyprávění látku týkající se poměrně závažných věcí odlehčit, nebo byly začátky dobývání K2 jedna veliká komedie typu „pokus-omyl“ a my dnes můžeme jen žasnout, že ti lidé své eskapády vůbec přežili. Zkrátka hádat se na vysokohorské expedici například o to, zda s sebou brát příruční knihovnou, mi přijde dost absurdní. Jenomže objektivně vzato, oni jsou horolezci i dnes tak trochu blázni. Proč vůbec dobrovolně riskují život? Nebo „jen“ zdraví…?

Zda je sám autor horolezec, se mi zjistit nepodařilo, pouze že produkuje filmy s horolezeckou tematikou. Možná by osobní zkušenost přispěla k oživení tohoto vyprávění z hlubin věků. Kniha je pro autora tedy spíše vedlejším produktem. Ačkoliv označení „vedlejší“ používám s rezervou, protože text se čte velmi dobře a nemohu říct, že bych se při čtení nudil. Dokonce bych řekl, že je velmi těžké rozhodnout, zda jsou dramatičtější zápisky horolezců z výstupu, v nichž autor věnuje pozornost vypjatým, klíčovým situacím, anebo dopad na soudržnost expedice při prvovýstupu, kterým kniha i končí.

Pro nás čtenáře je zajímavé i to, z jakých poměrů dobyvatelé K2 pocházeli, přestože informace typu, jaké byli rasy nebo orientace, jsou pro příběh možná nadbytečné. Můžeme si však udělat představu, jak reagovali lidé z různých sociálních skupin při náročných situacích. Když jde o život, pak to, co se jeví jako samozřejmé, zase tak úplně samozřejmé není. A také si uvědomíme, jak moc záleží na výběru „parťáka“ čili na tom, s kým budeme na velmi nebezpečnou horu lézt.

Knížka se svým formátem hodí nejlépe na cesty, na nějakou dlouhou, nejlépe stylově horskou pěší túru. Jet vlakem, číst o napínavých dobrodružstvích odvážných a někdy i ztřeštěných horolezců, pak knížku zaklapnout a jít. Na svoji expedici. Na svůj prvovýstup. A dokázat si, že i já na to mám!

Mick Conefrey: Duchové K2 – Na vrchol hory smrti

Jota, 2016


Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 04/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Jota, K2, Mount Everest, Mick Conefrey, horolezci
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lucie a Nicol Ehrenbergerovy
A Cup of Style 2018-Diář
#booklab
Blogerky Lucie a Nicole z A Cup of Style věří, že správné plánování je velká část úspěchu. Proto vytvořily diář, který vás nejen provede celým rokem a pomůže vám řádně si naplánovat veškeré aktivity, ale dá i prostor pro vlastní poznámky a kreativitu. Užijte si s diářem v novém designu rok 2018 na jedničku!
Reklama:

Partneři:
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+