Knihy

Zveřejněno dne 15. 10. 2015
RECENZE: Jak žít šťastně i se svou nedokonalostí
Občas se cítí trapně, nerada říká ne a bojí se předjíždět na okreskách. Ale i přes všechny své drobné nedostatky dokáže docela spokojeně žít. Ve své nové knize Jak jsem sebrala odvahu o tom píše blogerka a novinářka Barbora Šťastná. Čtenář si její příběhy rychle zamiluje. Zatímco on drží svá malá temná tajemství pod pokličkou, Šťastná o nich s nadhledem a humorem píše.

 
V jednom z fejetonů například popisuje, jak se snaží bojovat s pocitem, že by měla něco dělat: procvičovat s dcerou logopedii, vyluxovat pod postelí, holit si častěji nohy a podobně. Jednou začala přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby schválně žádnou z věcí na seznamu „Měla bych“ neudělala. A zjistila, že by se nestalo vůbec nic. Ale může bez nich člověk žít? Neprojeví se naplno jeho líné, netečné a špinavé já? Právě to jednou o víkendu Šťastná vyzkoušela.

Možná máte taky jako ona v hlavě svůj osobní filmový štáb. Když třeba dítě nezvedá telefon, tak imaginární filmaři okamžitě začnou zpracovávat katastrofický scénář o obrovské autohavárii. Jak z toho ven? Autorka nabízí návod, který jí pomáhá. 

Texty jsou přepracovanou a prodlouženou verzí článků z autorčina populárního Šťastného blogu. Ani jeho pravidelný čtenář se však nemusí bát, že se bude u knihy nudit. Všechny fejetony jsou svěží, vtipné a hlavně obsahují inspirativní myšlenku, kvůli které se vyplatí číst je i dvakrát.

Denně před ostatními tak trochu předstíráme, že jsme v pohodě, i když se tak uvnitř vůbec necítíme. Šťastná je na tom úplně stejně, ale ukazuje nám, že i přesto a navzdory tomu můžeme žít spokojený život.

Jak jsem sebrala odvahu
Barbora Šťastná
Motto, 2015

Kateřina Foltánková
Článek otištěn v Kult 10/15
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Robert Kvaček, Dušan Tomášek
Generál šel na smrt. Životní příběh Aloise Eliáše
Epocha
Příběh za 2. světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili. Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení s prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj s K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl. Teprve v den nástupu Heydricha v září 1941 byl zatčen a odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+