komix, pokračování, nové vydání, kritika,

Čtenáři již tak nějak tuší, oč jde Gravesovi, kdo jsou to Minutemani i jak funguje Trust. Ale než válka ve stínech definitivně vypukne, servíruje Azzarello svým věrným šest příběhů, které zdánlivě neposunou děj dopředu a soustředí se pouze na naoko obyčejné situace, kde k násilí dochází v jakémsi druhém plánu a důraz je kladen na „banální“ dialogy, narvané ovšem významem tak, že by tleskal i Hemingway.

100 nábojů vždy stavělo na perfektně napsaných postavách, ke kterým je třeba připočítat i prostředí, ze kterého vzešly. Americká ghetta, slumy i za pozlátkem luxusu skrytá sídla zkorumpované nebo dehonestované moci nikdy nepůsobily depresivněji než v kresbě Eduarda Rissa. Svět jako kdyby schovaný za filtrem, tlumícím vše pozitivní, vytvářejícím postavy, které vypadají buď degenerovaně, nemocně nebo vyšinutě. Takzvaní normální lidé jsou natolik ponoření v hnoji a temnotě, které je odmalička obklopují, že naději považují za urážku a na smrt i na život hledí s unaveným fatalismem. Do jejich světa však přichází agent Graves. Muž, který vždy mluví pravdu, nabízí zbraň, stovku nevystopovatelných nábojů a informace o člověku, jenž vám zničil život. Jeho nabídka není výzvou k násilí, ale prostě možností, jak věci napravit. Aspoň sám před sebou. Jenže pomocná ruka vás možná stáhne do pekla. Je to vlastně faustovský motiv, který Azzarello ohýbá na sto různých způsobů, aby se pokaždé trefil do černého.

Což platí i tentokrát, kdy známý kufřík nijak velkou roli nehraje a pozornost se soustředí spíše na to, co se stane s lidmi, kterým prošel rukama a oni se snaží vrátit ke svým starým životům. Ponaučení je jednoduché. Nic takového není možné, žádná zázračná spása neexistuje, za všechno se platí a vítězství je jen prázdný pojem. Čtenáři 100 nábojů vědí, že vše je propojené se vším, že před sebou mají síť, ze které není úniku. Pavouk totiž není nikde na jejím okraji, či v jejím středu – sama síť je oním pavoukem a pád je jen otázkou času. Šest na odstřel před tím pádem balancuje, napětí je hmatatelné a čas tiká. Už brzy vypukne Peklo – a dost možná to bude pro řadu čtenářů i postav vykoupení.
Není to optimistické čtení, není to zábavné čtení, ale je to velké čtení.


Šest na odstřel
Brian Azzarello, Eduardo Risso
BB Art, 2012