Filmy

Zveřejněno dne 19. 6. 2020
RECENZE: Křivdy na severu
Severská osudovost, panenská příroda, množina sympaticky zamlklých postav, Stellan Skarsgård jako představitel jedné z nich. Snímek s poutavým názvem Jít krást koně má všechny předpoklady pro to, aby si našel nadšené publikum. Podařilo se však zkušenému režisérovi Hansi Petteru Molandovi namíchat filmový koktejl nabízející kromě osvědčených ingrediencí i chuť dosud nepoznanou?



Aby lákavých vějiček nebylo málo, Molandův scénář vychází z veleúspěšného stejnojmenného bestselleru Pera Pettersona, který v roce 2007 vyšel mimo dalších zhruba padesáti zemí díky Knižnímu klubu i v Česku. Norové snímek nominovali na Oscara a na loňském Berlinale získal Stříbrného medvěda za mimořádný umělecký výkon. Je vůbec reálné, aby za všech těchto předpokladů vznikl jiný než "automaticky skvělý" film? Bohužel je.

Vezměme hesla z perexu hezky popořadě. Osudovostí, řešením starých křivd a hojením někdejších ran je prodchnuta celá řada (nejen těch filmových) dramat skandinávské provenience, svým způsobem se dá hovořit o kulturním trademarku. Doby bytostných intelektuálů typu Ingmara Bergmana už sice svým způsobem pominuly, jeho následovníci jej ovšem dokážou napodobovat natolik vstřícně, že si na svou stranu naklánějí i diváky, kteří by klasiky typu Lesních jahod nebo Sedmé pečeti skousávali jen stěží. V Jít krást koně je však všech těch pseudofilozofických tezí prostě příliš. Vzpomínání stárnoucího vdovce na jeho jinošská léta, konkrétně na komplikované vztahy s otcem, matkou, sousedy, kamarády nebo ženou, jež v něm probudila sexuální puzení, zcela postrádá nadhled a autorský odstup.

Přírodních scenérií si především milovníci severských lesů užijí dostatek, ale jen na nich se podobně traktovaný příběh postavit nedá. Vytýkat Stellanu Skarsgårdovi a jeho hereckým kolegům nedostatek snahy a zaujetí by bylo příliš kruté. Ani oni však s ploše načrtnutými charaktery moc nesvedou, žádný z nich nedostává dostatek prostoru na to, aby zaujal i nad rámec zastřešujícího mikrokosmu vztahů napříč generacemi. 

Styl vyprávění, rozkročeného mezi několika časovými rovinami, nemusí vyhovovat divákům neznalým předlohy. Neustálé skoky napříč časoprostorem mají tradičně vést k postupnému odkrývání klíčových informací, nemálo ze sekvencí by však tentokrát vyznělo lépe, kdybychom nemuseli prakticky neustále domýšlet, co přesně ta která scéna znamená pro ty předešlé. V jednoduchosti by mohla vězet tolik chybějící síla.

Jít krást koně není špatný film. Jestli se v záplavě ukřičených letních komedií neztratí, bude to dobře. Té části publika, která viděla alespoň pár severských filmů z posledních dejme tomu desíti let, toho ovšem nabízí příliš málo.

Jít krást koně
Hans Petter Moland
Premiéra 9. července 2020
www.filmeurope.cz

Hodnocení:
IMDb 66 %
ČSFD 70 %
Kult 55 %

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 07/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lenka Požárová
Londýn prostě žeru
Lenka Požárová
Lenka Požárová, známá jako zapálená kuchařka, přišla do Londýna nasbírat zkušenosti pro otevření vlastního bistra. Po pár letech, kdy se tam se svou rebelskou povahou prodírala prací ve slovutných restauracích, z něj odcházela nasměrovaná ke zcela jiné profesi, a to novinařině. V knize kombinuje tipy na to nejzajímavější jídlo či pití, co tu objevila, se svéráznými zážitky ze života v protisměru i svůdnými recepty. To město budete milovat i nenávidět spolu s ní! Svižný text vyšperkovaný autorskými fotografiemi je spolu s výjimečným grafickým zpracováním na knižním trhu lahodným osvěžením. Knížka je pro všechny, kdo Londýn znají a touží se dozvědět víc. Taky pro ty, co se tam teprve chystají. Nebo pro ty, kteří chtějí dělat výpady maximálně do lednice.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+