Filmy

Zveřejněno dne 2. 12. 2018
RECENZE: Velmi křehké stavy
Film Chvilky není pro každého. Na jednu stranu sice nastavuje zrcadlo těm nejvšednějším situacím, které v životě všichni zažíváme, na druhou ovšem může mnohé akci navyklé diváky odradit svou zdrženlivou civilností.



Hlavní hrdinka Anežka obědvá s babičkou, navštěvuje svoji psychicky labilní matku, s otcem jede do lesa pro dřevo, potají se setkává se svým ženatým milencem. Každé z těchto setkání je samo o sobě banální. Co však již tak banální není, je skutečnost, že dívka žijící zdánlivě obyčejný život ve skutečnosti neobyčejně trpí. Žádný z jejích nejbližších si však jejího smutku není vědom, což nastoluje otázku, proč vlastně Anežka jedná tak, jak jedná. A jak by se vlastně měla zachovat? S každým dalším setkáním jako by se propadala ještě hlouběji do své bezradnosti.

Chvilky jsou v současné české produkci mimořádné tím, že se vzdávají jakéhokoliv hodnocení, vše nechávají na divákovi. Závěr nepřináší žádnou odpověď na Anežčiny problémy, vůbec celý snímek je záměrně nastaven tak, že nic nevysvětluje, nikomu nic "neservíruje". Druh diváckého prožitku a jeho intenzita tu zcela stojí a padá s jeho osobní zkušeností. S tím souvisí také to, že kromě několika kratších pasáží, v nichž hlavní hrdinka hraje na housle, zde nezaznívá žádná hudba, která by navodila "vhodné" emoce.

Zdůrazněme, že jde o celovečerní prvotinu režisérky a scenáristky Beaty Parkanové, která tak hned napoprvé dokázala odvážně vykročit svým vlastním směrem. Její do značné míry autobiografický film je nesmírně křehký a slovy těžko popsatelný. Tak jako sám život.

Chvilky
Beata Parkanová
Premiéra 22. listopadu 2018


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 12/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Zita Pallavicini
Deník šílené markraběnky
Garamond
Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o „rudé hraběnce“ Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+