Hudba

Zveřejněno dne 20. 11. 2018
ROZHOVOR: Vojta Dyk. Upřímný milovník Brna
Vojtěch Dyk je jedním z našich nejznámějších a v současnosti rozhodně i nejvytíženějších zpěváků. Účinkuje v bezpočtu projektů, přičemž momentálně stojí v popředí jeho aktivit Bernsteinova mše - mimořádné dílo amerického skladatele Leonarda Bernsteina, v níž se Vojtěch zhostil hlavní role Celebranta. Už 8. prosince 2018 s ní spolu s další stovkou zpěváků a tanečníků vystoupí také v brněnském Rondu.

Zúčastnil jste se již prvního uvedení Bernsteinovy mše u nás v roce 1997. Mohl byste srovnat tehdejší a současné provedení? Jsou mezi nimi podstatné rozdíly?
Ten největší rozdíl je samozřejmě ve velikosti. V roce 1997 se na Pražském hradě uváděla velká verze, kde je 300 účinkujících. Naše verze je počtem menší. Ale jinak srovnávat moc nemůžu, neb mi tenkrát, ve dvanácti letech, šlo spíš než o Bernsteina hlavně o upnuté legíny Radky Fišarové. Ta v našem provedení už nefiguruje, můžu se tudíž soustředit jen na toho Bernsteina.

Měl jste možnost vidět naživo i nějakou zahraniční verzi?

Naživo bohužel ne, ale záznamy existují. Zcela objektivně musím subjektivně říct, že ta naše verze je opravdu svým pojetím, hereckými výkony i režijním a hudebním zpracováním nejzajímavější.

Do jaké míry jde u současného provedení Bernsteinovy mše, v němž vystupujete, o duchovní dílo? Přece jen, leckteré pasáže, scény připomínají spíše muzikál... Jak to vnímáte?

Slovo muzikál není hanlivé, to naše muzikálová scéna to slovo u laiků bohužel trochu zahanbila. Takže já se naopak vždy budu pyšnit, že v naší Mši je kus opery, oratoria, requiem i muzikálu. Zato vím, že to dílo má obrovského ducha, takže duchovní bude v jakémkoliv provedení.

Vaše pěvecké schopnosti jsou široce uznávané. Je ale nějaká skladba, při které se i Vy spolehlivě „vysekáte“? A dále, je nějaká jiná, která "rozseká" Vás?

Žádná taková neexistuje, to my si v myslích vytváříme hranice našich talentů. Každá skladba je pouze návod. Na nás je, jak ji uchopíme. Ano, vyžaduje to práci, ale myslím si, že se tím vlastně možnost jakéhosi "vysekání se" eliminuje. Ale je spousta skladeb, interpretů, kteří mě svým projevem rozsekají. To ano. Maria Joao, Richard Bona, Ruppert, Bárta a asi 67 547 dalších.

Poslední dobou často vystupujete s B-Side Bandem. Jak často díky tomu zavítáte do Brna? Co je podle vás na Brnu specifické?
Víte, Brno je mým druhým domovem, právě kvůli B-Side Bandu. Neustále si z tohoto asijského města a jeho obyvatel utahuji, a to právě proto, že k němu cítím tak čirou a upřímnou lásku. Navíc existuje opravdu málo vtipů, ve kterých se dá žít, a Brno je jedním z nich. Navíc město, které je postaveno okolo slavného falosu na "Svoboďáku", zkrátka musí být svobodomyslné.

Máte tu nějaké oblíbené místo?
Mám tu ta, kde trávím nejvíc času, a ta jsou oblíbená všechna. Hotel International, Spirit bar, U Stopků, Bláhovka, U Čápa, Husa na provázku, Mahenka, HaDivadlo, Městské divadlo, Nok Nok, Středověká krčma, Mariánské údolí, Líšeň, Špilberk, Petrov, Brno hlavní nádraží, Metro Music Bar, Sono Centrum, stánek s květinami na České, hladové okýnko na Kobližné, Maximus Resort nebo Koishi. Těch míst je ještě daleko víc. Páč já to tu fakt miluju…

Nedávno jste si zahrál v novém českém filmu Důvěrný nepřítel, jehož ústředním tématem je ztráta soukromí a možné nebezpečí ze strany moderních technologií – do jaké míry to vnímáte jako sci-fi?

Já si myslím, že to prostě reálně hrozí. Že reálně hrozí, že vývoj umělých technologií v určitou chvíli předstihne vývoj lidstva a pak se budou dít věci, možná podobné jako v tomhle filmu. Pro mě je prostě nejdokonalejší systém příroda. A jsem si jistý, že to tak zůstane po celý můj život.

A odlehčující otázka na závěr – jsou situace, chvíle, kdy si i při své výšce připadáte malý? Je něco, do čeho jste takzvaně nedorostl?
Tak jestli Vám tahle otázka připadá odlehčující… Mně naopak přijde až tak složitá, že na ni nemůžu odpovědět jednou odpovědí, ale snad diplomovou prací. Protože to je vlastně filosofická otázka. Takže si s dovolením budu o odpovědi přemýšlet celý zbytek života a čtenáři časopisu Kult se to možná dozvědí z mých Pamětí. I když v mém případě spíše NePamětí.

Vojtěch Dyk (*1985) je zpěvák, divadelní a filmový herec. Měl angažmá mj. v Národním divadle, byl nominován na cenu Thálie. V roce 2012 se při udělování cen Anděl stal Zpěvákem roku. V počátcích hudební kariéry byl spojovaný především s kapelou Nightwork, od roku 2010 vystupuje často s brněnskou swingovou formací B-Side Band.

Foto: Tino Kratochvil

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lukáš Hejlík
365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka
Došel karamel
Herec Lukáš Hejlík se věnuje blogu Gastromapy už 6 let! Objíždí české luhy a moravské háje a každý den přináší jeden tip na místo, kde se lidé můžou dobře najíst, napít, dát si skvělou kávu nebo něco sladkého. Za ty roky projedl přes milion a půl, navštívil skoro půl druhého tisíce podniků, a tak bylo na čase to posunout dál. Nejdřív vznikla appka a teď i knížka Gastromapy. Jmenuje se 365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka, a to hned z několika důvodů – dělal ji 365 dní, má 365 stran, ale především přináší 365 tipů. Kniha má 31 kapitol, jedna vás vezme s sebou na výlet po Česku, další vás zavede na přísnou snídani, na rychlý oběd, na jídlo z foodtrucku nebo za tím největším zážitkem! Ukáže vám místa, kde byste rozhodně žádný skvělý podnik nečekali. Nebo vás nechá proletět se po těch nejlepších kuchyních světa.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+