Hudba

Zveřejněno dne 13. 6. 2018
RECENZE: Srdce na talentované dlani
Trenčínský rodák a od roku 2005 kmenový herec Městského divadla Brno Dušan Vitázek už toho navzdory stále ještě nízkému věku dokázal hodně. Ideálním důkazem budiž hned dvojí ocenění prestižní Thálií. Absolventa JAMU však podle jeho vlastních slov vždycky lákala také sólová hudební tvorba. A tento neskromný sen si i s přispěním internetové sbírky konečně splnil.

Ačkoli je deska nazvaná jednoduše Kde jeho debutem, stojí před trochu jiným úkolem než jiní začínající interpreti. S nadsázkou se dá říct, že nemusí nikomu dokazovat, zda umí zpívat. To je o něm pochopitelně dávno známo. Vydání alba provázely spíš dohady tázající se po hudebním směru, kterým se vydá. Odpověď není jednoduchá ani po jeho několikerém poslechu.

V celkem 12 písničkách se toho děje příliš mnoho na to, aby se daly shrnout pod nějaký zastřešující žánr. Vitázkovy sympatie ke klasické i moderní lidové tvorbě jsou nepřeslechnutelné, společně s producentem Lukášem Janotou se však nebojí experimentovat a dotýkat se tu funku, jindy jazzu a nezřídka třeba i folku.

Kde je především pomyslnou oslavou možností, které Vitázkovi nové směrování jeho kariéry nabízí. Bylo by příliš povrchní popisovat výsledný pocit z desky poukazováním na uvolněnou náladu, která z ní čiší. Blíže skutečnosti se zdá vyzdvihnout autorská radost talentovaného umělce opouštějícího zbytečné mantinely. Nejlépe to dokládá funkční střídání slovenského a českého jazyka. V případě dětinské Hymny prvorodiče už je té svobody možná až příliš, ale celkově pozitivní dojem zůstává.

Kde
Dušan Vitázek
2017

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 06/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Zita Pallavicini
Deník šílené markraběnky
Garamond
Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o „rudé hraběnce“ Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+