Hudba

Zveřejněno dne 9. 3. 2018
JazzFestBrno s McCaslinem i filmovou premiérou
Mezinárodní hudební festival JazzFestBrno zahajuje hlavní část svého 17. ročníku.
Na úterý 13. března pořadatelé připravují poprvé v historii filmový večer. V Divadle U stolu – v areálu Divadla Husa na provázku promítnou dokumentární celovečerní film o jedné z největších osobností nejen českého, ale i světového jazzu. Snímek „Miroslav Vitouš – jazzová legenda“ odvysílala poprvé v prosinci Česká televize. „Na festivalu však bude premiérově k vidění delší režisérská verze tohoto unikátního dokumentu. Po projekci bude následovat beseda s režisérem Petrem Kaňkou a dalšími hosty,“ láká umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka.


Koncertní program zahájí 15. března v Sono Centru saxofonista Donny McCaslin, kterého zná nejen jazzové publikum z posledního alba Davida Bowieho. Stejná McCaslinova kapela, která s Bowiem nahrávala album Blackstar, zahraje i v Brně. Hlavní protagonista výše zmíněného snímku, basista Miroslav Vitouš, zahraje 23. března v Divadle Husa na provázku v duu s pianistou Emilem Viklickým. Před touto ostřílenou dvojicí vystoupí ve stejný večer sestava tří osobností nastupující jazzové generace – Vít Křišťan, Oskar Török a Jiří Slavík. Posledně jmenovanému bude patřit večer následující, kdy na stejném místě zahraje na klavír a kontrabas v duu s americkým bubeníkem a zpěvákem Dougem Hammondem. Poté se multiinstrumentalista Jiří Slavík kromě kontrabasu a klavíru ujme i klarinetu, houslí a zpěvu a společně s hráčem na lidové píšťaly Marianem Friedlem a vojenským uměleckým souborem Ondráš představí projekt Mateřština, za který loni obdržel cenu Anděl.

Radek Babička
Článek otištěn v Kult 03/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Tomáš Halík
To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody
Nakladatelství Lidové noviny
V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+