Hudba

Zveřejněno dne 28. 10. 2017
Koncert Janáčkovy a Smetanovy hudby
V pondělí 30. října 2017 se ve vile Tugendhat od 19 hodin uskuteční koncert Bennewitzova kvarteta, prestižního smyčcového tělesa.
 


V prostorách jedné z ikon moderní architektury zazní dvě významná díla patřící k tomu nejzásadnějšímu, co česká komorní tvorba světu darovala. V oboru smyčcového kvartetu je česká hudba unikátní nejenom co do počtu souborů, ale především obrovským množstvím kvartetní literatury, které nám naši skladatelé zanechali.
 
Dvě díla však z tohoto zástupu vyčnívají. Je to smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života Bedřicha Smetany a kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello Listy důvěrné Leoše Janáčka. Ač byl Janáček k dílu zakladatele české národní hudby poměrně kritický, právě tato dvě díla oba skladatele spojují. Jsou to totiž velmi emočně vypjaté kompozice, které hudebními prostředky vyprávějí životní osudy svých tvůrců.
 
Smetanův první kvartet vznikl v druhém roce skladatelovy hluchoty roku 1876. Kvartet komponoval již v ústraní společenského života v Jabkenicích. Právě v tomto roce vyšlo najevo, že jeho hluchota je trvalá a nevratná. Přesto se Smetana tomuto nejen pro skladatele děsivému osudu postavil neúnavnou kompoziční prací. Kvartet je jakýmsi hudebním životopisem od šťastnějších chvil až po osudové ohluchnutí. Smetana píše: „Chtěl jsem si vyobrazit v tónech běh svého života. Moje kvarteto není pouhá formální hra s tóny a s motivem, aby skladatel ukázal, co umí, nýbrž obraz ze života chtěl jsem posluchači předvésti.“
 
Podobný motiv vedl o padesát let později také Janáčka ke zkomponování druhého kvartetu, ač jeho vyprávění obsahuje sdělení jiného druhu. Svou intimitou, emoční stránkou a vypjatostí však sleduje linii, kterou do české kvartetní tvorby přinesl právě Smetana. Janáček zkomponoval kvartet v posledním roce života, v roce 1928. Ačkoliv byl značně vyčerpán z práce na opeře Z mrtvého domu, cítil potřebu vedle obecnějších postojů vyjádřených v opeře napsat také intimní vyznání. Listy důvěrné, jak naznačuje dřívější název Listy milostné, jsou hudebním vyznáním Janáčkově múze, o sedmatřicet let mladší Kamile Stösslové. V únoru 1928 jí píše: „Teď začal jsem psát něco pěkného. To bude náš život v tom. Bude se to jmenovat ‚Milostné dopisy‘. Myslím, že to bude rozkošně znět. Vždyť těch našich milých příhod bylo už dost! To bude jako ohníčky v mé duši a rozpálí ji do nekrásnějších melodií. Považ jen! Prvé číslo jsem už udělal na Hukvaldech. Ten dojem, jak jsem Tě poprvé viděl! Teď pracuji na druhém čísle; myslím, že to rozbleskne na tom luhačovském horkém [slovo začerněno]. Celek bude obzvláště držet zvláštní nástroj. Jmenuje se Viola D´amour – Viola lásky. Ach, těším se na to! V té práci budu já vždy jen s Tebou! Nikdo třetí vedle nás. Plno té touhy jako tam u Tebe v tom nebi našem! Tu budu rád dělat!“ Janáček komponoval s nasazením a dokončil kvartet za pouhých dvacet dnů. Ještě jej stačil zkorigovat na zkouškách s Moravským kvartetem, ale premiéry se již nedočkal.
 
Smetanův kvartet Z mého života a Janáčkovy Listy důvěrné patří k tomu nejzásadnějšímu, co bylo pro smyčcové kvarteto v hudební historii napsáno.
 
Vstupenky jsou k dostání na http://www.janacek-brno.cz/preview2017.html.


PR
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Alexandr Brummer, Michal Konečný
Brno okupované
Host
Brno okupované z pera dvojice historiků navazuje na předchozí tři úspěšné historické průvodce: Brno nacistické (1939—1945), Brno stalinistické (1948—1953) a Brno účtující (1945—1946). U příležitosti 50. výročí srpnové okupace připomene místa a fenomény spojené s demokratizačním procesem, příchodem a pobytem sovětských vojáků i s plíživým nástupem normalizace. Čtenáře zavede například do míst, kde v srpnu 1968 a 1969 umírali nevinní lidé, kde se na protest proti celospolečenské rezignaci demonstrovalo nebo se rozhodovalo o dalším směřování města. Graficky atraktivním způsobem zpracovaná publikace obsahuje přehlednou mapu a také řadu dobových fotografií z pohnutých let 1968—1969.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+