Hudba

Zveřejněno dne 16. 11. 2017
PŘEDSTAVUJEME: Tomáš Kočko
Tentokrát bychom vám chtěli blíže představit muzikanta, který si už za téměř dvě desítky let svého působení na hudební scéně vydobyl pozornost posluchačů nejen u nás, ale i v Evropě a uznání korunované mj. dvěma Anděly. Řeč je o Tomáši Kočkovi a jeho orchestru. Jak vlastně vypadá „world music inspirovaná moravskou tradiční hudbou“ a o čem bude nové album, které vychází teď v listopadu, se dozvíte v našem rozhovoru.



Vycházíte z moravských folklorních tradic, koncertujete v mnoha zemích. Jezdíváte ale často také do Čech? Předpokládám, že například pražské publikum je trochu specifické. Jak ho vnímáte?
Shodou okolností je naše bookerka z Prahy. Takže když kouknu na naši letošní předvánoční šňůru, připadnou na jeden moravský koncert dva české. Pravda, Češi jsou ve vnímání naší hudby trochu jiní než Moraváci. Někdy mám pocit, že tu naši muziku nějak analyzují či co. Nebo se jaksi zasní a probudí je až soused, který začne tleskat… Nevím. Hrajeme v Čechách rádi, ale dá víc práce Čechy rozhýbat. Moraváci si naši hudbu prostě užívají. Skočí do uličky, zatančí si, zazpívají… Nicméně pozor! Praha je naprosto jiná než zbytek Čech. Možná je to přítomností poměrně velkého procenta Moraváků a Čechů z Moravy, ale pražské koncerty jsou atmosférou těm moravským velmi blízké. 

Je vlastně u nás hudební folklor záležitost pouze Moravy?
Tak to je krátká otázka, ale odpověď by vydala na slušný fejeton. Ve zkratce: Čechy to mají s folklorem podobně jako s vínem. Taky tam mají vinařské oblasti, ale mají jich méně, a když bodují nějaká vína z Česka na mezinárodní soutěži, jsou v drtivé většině z Moravy. Moravský folklor žije.  A žije nejen ve své tradiční podobě, ale i v jeho úpravách, fúzích, inspiracích… V Čechách je to jiné.

Je nějaká tradiční hudba určité země, která vám připadá obzvláště zajímavá, inspirativní?
Mám rád bulharské sbory. Jak ty tradiční, tak i skladby vycházející z tradice bulharského sborového zpívání a pěvecké techniky. Vlastně obdivuju i bulharské školství, kde je výuka tradičního zpěvu i tance povinná. Představte si, že byste u nás v rámci výuky dostala nejen teoretickou, ale i praktickou informaci o způsobech zpívání, tance a odívání v různých našich folklorních regionech.  Duší země nejsou její dějiny, které podléhají interpretaci, ale její tradice, to znamená folklór. 

Hrajete na festivalech nejrůznějšího hudebního zaměření včetně metalových. Přizpůsobujete tomu repertoár? Jak vlastně přijímají fanoušci metalu vaši hudbu?
Možná to bude znít překvapivě, ale fanoušci extrémních žánrů jsou velmi tolerantní a vnímaví posluchači. Dokážou ocenit jakoukoli pravdivou a upřímnou hudbu, která nepostrádá emoci. Byl jsem svědkem půlhodinového setu cimbálové muziky na hlavní scéně festivalu Brutal Assault, kde hrají ty nejtvrdší metalové kapely, a nevycházel jsem z údivu! Naproti tomu si ale nedokážu představit koncert metalové kapely třeba na MFF ve Strážnici. Fanoušci pódiového folkloru to mají jinak. I když časem – kdo ví? Naše první zkušenost s metalovým festivalem je spojená s Polskem. Stará pruská pevnost, pod jevištěm divoce vyhlížející chlapi v černém s rukama v kapsách sledují, co z nás vyleze. Po prvních tónech se dav rozvlnil a začala pohanská slavnost! Řvali a tleskali po každé písničce, ať to byla svižná úderná zbojnická záležitost, nebo balada. Úžasný zážitek. 

Vaše nové album Z radosti slibuje tři pohádkové příběhy. Znamená to, že se tentokrát chystáte oslovit i mladší posluchače? 
Je to už nějaký čas, co po mně chtěl vydavatel písničku na CD pro děti. Tenkrát jsem to nestihl. Měl jsem v hlavě jinou muziku. Nicméně, semínko bylo zasazeno a někde vzadu klíčilo. Mezitím jsem režíroval tři pohádková představení. Napsal jsem k nim i písničky a tak vlastně vznikl materiál pro naše nové CD. Trochu jsem ty písničky přearanžoval, dopsal sloky a nabídl Indies Scope k vydání. A ano, doufám, že se dětem budou líbit. A nejen jim!

Jakou roli mají podle vás v hudbě příběhy?
Krásná otázka. Hudba a příběhy jsou dějinně spjaty. Na počátku písní byly právě ty dávné příběhy, které byly vyprávěny za doprovodu hudby. Některé byly prostým vyprávěním, některé byly zveršovány, až nakonec zpívány. V dějinách lidstva tyhle dávné příběhy plnily důležitou společenskou funkci a zdaleka nešlo o zábavu, ale o zachování paměti a kontinuity. Příběhy v hudbě proto pro mě obsahují cosi archetypálního.

Platí i po mnoha letech na scéně, že stále hrajete „z radosti“ čili pro radost?
Bylo by krásné, kdyby to tak bylo, ale – vlastně by to byla docela nuda. Někdy je dobré zahrát i z naštvanosti, z bolesti, ze smutku, ze vzdoru… a v průběhu koncertu to všechno přetavit, když ne vyloženě na radost, tak na smíření, katarzi. Nahrávání našeho nového CD jsme si ale užili radostně a s nadhledem a při některých konkrétních písních jsme se doslova váleli smíchy.

Tomáš Kočko (* 1972) se jako skladatel a muzikant zabývá moravskou tradiční hudbou a při své tvorbě se inspiruje kromě jiného zbojnickými pověstmi a příběhy. Věnuje se také hudební režií. V uskupení Tomáš Kočko & ORCHESTR koncertuje za doprovodu kytary, smyčců, fléten nebo také cimbálu. 14. listopadu letošního roku jim ve vydavatelství Indies Scope vychází nové album Z radosti s podtitulem Tři pohádkové příběhy a spousta písniček.

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marc Elsberg
Zero
Omega
Vědí, co děláte Pohybujete se v síti, z níž není úniku Londýn. Při honičce je zastřelen mladý chlapec. Novinářka Cynthia Bonsant pátrá po příčině jeho smrti a dostává se na stopu proslulé internetová platformy Freemee. Tato síť shromažďuje a analyzuje data - a milionům uživatelů slibuje lepší život a úspěch. Pouze jeden člověk před Freemee varuje: ZERO – nejhledanější internetové aktivista na světě. Jak se Cynthia začíná blížit pravdě, stává se sama kořistí. Ale ve světě smartphonů a kamer na každém je velmi těžké se skrýt...
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+