Výstavy

Zveřejněno dne 13. 3. 2019
PŘEDSTAVUJEME: Kalendář roku 2019
Česká republika drží jedno zajímavé prvenství. Leckoho patrně překvapí, že máme jednu z největších poptávek po nástěnných a stolních kalendářích na počet obyvatel. Také proto vznikla soutěž Kalendář roku, jejíž vítězové za rok 2019 jsou až do 31. března k vidění v Café Práh ve Vaňkovce v době konání akcí nebo v jiný čas po domluvě. O tom, čím mohou být kalendáře výjimečné a jak je lze hodnotit, jsme si povídali s organizátorkou soutěže Janou Hlouškovou.

Čím myslíte, že je způsobeno, že zrovna u nás jsou tolik oblíbené kalendáře? Je to podobné i v sousedních, středoevropských zemích, nebo je jejich hojné umísťování v domácnostech ryze český fenomén?
Láska ke kalendářům je jedním z českých národních specifik, podobně jako houbaření nebo hokej. Nevím o tom, že by například Poláci rádi chodili na hříbky… V každé české domácnosti jsou zastoupeny minimálně dva kalendáře - jeden stolní, který funguje jako diář, a jeden závěsný, třeba o myslivosti, který zase vyjadřuje právě záliby majitele.

Můžete čtenářům přiblížit, co se u kalendářů hodnotí a jaké jsou soutěžní kategorie?

Kalendáře jsou víceméně podobné knihám. Při jejich hodnocení porota řeší mnoho podobných problémů od výběru papíru přes design, tisk, tiskové efekty až po obal. Kalendáře soutěží v těchto kategoriích: design, fotografie, kvalita tisku a celkové zhotovení, osobité ztvárnění celebrit, stolní kalendář, digitální tisk. Porota ještě uděluje hlavní cenu GRAND PRIX a letos byla založena cena veřejnosti VOX POPULI.

Posuzujete kalendáře spíše z hlediska praktičnosti, uživatelského pohledu na věc, anebo má přednost umělecká stránka?

To záleží, v jaké kategorii se kalendář hodnotí. Výchozí je samozřejmě jeho funkce. Uživatel by měl být schopen se s pomocí určité infografiky orientovat v roce. Na druhou stranu jsou kalendáře, které to všechno popírají, jako například kalendář fotografa Adolfa Rossiho, který letos získal první místo v kategorii design. Výběr fotografií k jednotlivým měsícům je volný, majitel si je určuje sám pomocí samolepek s kalendáriem, přiložených na konci. Svátky a významné dny zase vyznačuje za pomoci emotikonů.  

Jak důležitá je originalita námětu?

Kalendář je hodnocen jako komplexní umělecké dílo, takže přiměřeně.

Kdo byl v uplynulém ročníku vítězem hlavní kategorie?

Každoročně porota vyhlašuje hlavní cenu GRAND PRIX, která představuje absolutního vítěze všech kategorií. Loňský ročník 2018 byl ve znamení nestora brněnské fotografie Karla Otty Hrubého a jeho dosud nepublikovaných fotografií v přímé grafické úpravě Petra Cabalky ze studia ANYMADE.

Které kalendáře se letos neumístily, ale přesto by si podle Vás zasloužily pozornost?

Z mého pohledu je to výjimečný kalendář Natalie Perkof CALENDAR 2019 / JAKUB TOMÁŠ / TIME AS A STAGE. Jedná se právě o zmiňované pojetí kalendáře jako uměleckého díla. Tvoří jej 13 grafických listů od současných českých umělců v kartonové krabici s vysunovacím předním dílem. Za zmínku stojí také kalendář POINT OF ZODIAC, který je kalendářem a zároveň terapeutickou omalovánkou, ke které jsou přibaleny fixy.

Myslíte si, že budou nástěnné a stolní kalendáře oblíbené i v budoucnu? Neohrozí je například praktičtější diáře?

Kalendáře jsou trvalou součástí interiéru, takže asi ne. Navíc kalendář není diář, diář má přece jenom trochu jinou, osobnější funkci.

Vyhlašovatelem soutěže je společnost DIGIRAMA s.r.o. V porotě zasedají profesionální fotografové, grafici a designéři. Bližší informace včetně přehledu jednotlivých kalendářů jsou na webu www.kalendarroku2019.cz.


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 03/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Martin Pospíšil
Muž, co strašnou smůlu měl
iTutorial
Kniha navazuje na povídkovou sbírku Poslední pomoc a dává čtenáři nahlédnout do další životní etapy jednoho smolaře. Muže, který nepřijal všudypřítomné autority a zákony za své a raději sám sebe, pro dobro většiny, vyčlenil ze společnosti přijetím zcela inovativní životní filozofie. Jak mladého anarchistu převychovala armáda, či naučila zodpovědnosti služba u záchranných sborů? Kolik generálů a vrchních sester volilo raději odchod do předčasného důchodu/kulku? Či jak složité je v dnešní době koupit obyčejnou postel, nestát se objetí sňatkové podvodnice, a nebo se jen ve zdraví vrátit s půl kilem kokainu z dovolené v Mexiku? Na tyto a mnohé další neobyčejné příběhy z obyčejného života se můžete těšit v bohatě ilustrovaném románu autora Martina Pospíšila.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+