Výstavy

Zveřejněno dne 23. 1. 2019
RECENZE: Toulka temným Titanikem
Myslím, že úplně všichni musí uznat, že Titanik je věčné a především vděčné téma. Apokalyptické, legendární! Tehdy největší zaoceánský parník, ztroskotající hned na své první cestě. Výstava na toto téma se zdá jako sázka na jistotu. Pokud tedy něco vyloženě nepokazíte.


Pořadatelská agentura je stejná jako v případě výstavy Cosmos Discovery, jež byla na brněnském výstavišti k vidění v létě. Ta mě celkově spíš zklamala. Musím uznat, že Titanik je přece jen výpravnější, přestože se výstavní sály téměř topí ve tmě. Můžete namítnout: "Takhle je to ta lepší atmosféra!" Jenomže jsme na výstavě, kde by bylo dobré dobře vidět.

Přestože jde o unikátní předměty, jsou opravdu mnohdy dost špatně nasvícené, takže se vlivem odrazu světla dají skutečně dobře vidět jen z některých úhlů. Dopředu také musím upozornit, že je nutné vzít si audioprůvodce (naštěstí zdarma). Jinak pro vás kino, přes které musíte projít, bude jen sledem pohyblivých obrázků. Jsou to spíše záběry ilustrační, navíc ve druhé půli se k audio komentáři už ani příliš nehodí.

Výstava vás, stejně jako v případě Cosmosu, nejdřív uvede do doby "stvoření", tentokrát pochopitelně Titaniku. Následuje nalodění, pak plavba, kdy sledujete po stěnách útržkovité výroky jejích tehdejších účastníků, pějících chválu na přepych a technickou dokonalost parníku, až se dostanete do asi nejvýpravnější části. Kajuty, chodba, schodišťová hala – uvidíte zkrátka realizace prostorů lodi, které rozlehlost pavilonu brněnského výstaviště umožňuje. Bohužel jde o prostor místy spíše jen tušený, kdy nevíte, zda jdete správně, nebo narazíte na černou stěnu. A čím víc se do nitra expozice noříte, tím temnější je!

Ano, nápisy na zdech jsou sice kontrastní, ale i tak to často nestačí. Nejhorší je, že i vzácné artefakty jsou ve finále už tak mizerně osvětlené, že i já, který mám dobré oči, jsem se musel hodně namáhat, abych v šeru viděl detaily. Ovšem, musel jsem být opatrný, aby mě co chvíli nekáral personál, že mají citlivá čidla na vitrínách. U Cosmosu jsem ostatně řešil podobný problém. Celá instalace Titaniku jej vlastně dost kopíruje, jen téma se změnilo. Že by chybějící invence? Nebo prostě jen daný koncept?

Na to, že jde o výstavu vzdělávací, je zarážející, že si nemůžete na nic sáhnout. Děti si tu spíš mohou dobře zahrát na schovávanou. Nebo osahat ledovec - namrazený kus ledu. Jinak všude platí: Nedotýkat se! Na akci, která je i pro děti a školy, mi to přijde škoda. Dokonce ani do člunu, ačkoli nevypadá nijak starobyle, se nedá sednout. A přitom dozorujícího personálu je všude dost.

Titanic
BVV, Pavilon C
do 31. března 2019
www.titanicvystava.cz

Foto: Robert Žďárský

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 01/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Radomír Socha
Houbaříme od jara do zimy
Brázda
Kniha zahrnuje hlavně ty rostoucí druhy hub, které by se měli nováčci v houbaření naučit dobře znát a tak bezpečně rozlišit chutné jedlé houby od jejich jedovatých dvojníků. Druhy hub jsou v knize seřazeny podle doby jejich růstu, takže se houbaři seznámí s následností jejich výskytu od jara do zimy – jakýmsi „houbařským kalendářem“. Začínající houbaři mladší generace si v interaktivní části na konci knihy navíc procvičí i své znalosti získané její četbou.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+