Výstavy

Zveřejněno dne 21. 6. 2018
RECENZE: Konec první války
V letošním roce si připomínáme několik výročí spojených hlavně s koncem 1. světové války. Po celé republice se konají tematické akce, výstavy, přednášky atd. Pozadu není ani Špilberk. Muzeum města Brna, jež na hradě sídlí, si pro návštěvníky připravilo výběr ze svých sbírek vztahujících se právě k posledním válečným měsícům. Nazvali jej příznačně Rok 1918 –  Co nám válka vzala a dala.

Výstava je zpřístupněna v jižním křídle hradu v šesti místnostech prvního patra. Každá místnost představuje jeden tematický celek. Vystavena je široká škála exponátů od uniforem a dobové módy přes předměty denní potřeby vyrobené z nábojů po mapy nebo bankovky. Obvyklé vitríny doplňují volně stojící exponáty, obrazovky s videi a informační panely. Místnosti nejsou zcela zaplněné, návštěvníci se po nich mohou volně pohybovat bez pocitu stísněnosti.

Obsahově není výstava zaměřená výhradně na první válku v její učebnicové podobě, o které jsme se všichni učili ve školách. Vedle obecných poznatků o průběhu a následcích válčení panely přibližují jak konkrétní osudy zajímavých lidí nějakým způsobem spojených s Moravou (např. slavného Radolu Gajdu, velitele od Zborova, který studoval v Kyjově), tak průběh roku 1918 přímo v Brně. Nechybí informace o zapojení samotného Špilberku. Není bez zajímavosti, že tehdy sloužil jako kasárna rakousko-uherské armády. A pochopitelně i nadále jako věznice.
Na výstavě návštěvník zapojí téměř všechny smysly. Kromě obligátního zraku také hmat, jelikož první a poslední místnost jsou vybaveny interaktivními prvky - můžete si potěžkat několik ručních zbraní, posadit se na lavici, na které sedávali naši předci, nebo vyzkoušet pár kusů dobového oblečení. Zvuky z místností se navzájem mísí, ale při prohlídce neruší.
Přestože se jedná o smutné téma, není pojato tak, aby si návštěvník odnášel depresivní pocity. Výstava přesně naplňuje svůj název - ukazuje nejen to, čím je válka především, tedy krutým a nesmyslným vražděním (což dostatečně reprezentují ukázky granátů a ručnic, které braly životy nevinným lidem v zákopech, nebo fotografie a dopisy těch, kteří se po válce nevrátili domů). Také vysvětluje, že i něco tak příšerného posouvá společnost dál. Vedle technologického pokroku (např. hromadného užívání plastových hmot, vynálezu přenosných rádií nebo náramkových hodinek) má za důsledek rychlý rozvoj zdravotnictví (zvláště traumatologie a plastické chirurgie) a schopnosti přizpůsobovat se těžkým dobám (věděli jste, že rozsáhlá výroba potravinových náhražek přišla právě až s 1. světovou válkou?). Unikátnost této výstavy ještě podtrhuje citlivost, s jakou jsou tyto aspekty válečnictví podávány.
Na celkové koncepci je poznat, že vystavovatelé chovají k válečným obětem velkou pokoru. Kéž by se něco z této úcty podařilo přenést také na návštěvníky.

Rok 1918  Co nám válka vzala a dala...

3. května  31. prosince 2018 

 

http://www.spilberk.cz


Petra Horáková
Článek otištěn v Kult 06/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Jitka Vodňanská
Voda, která hoří
Torst
Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+