Výstavy

Zveřejněno dne 8. 5. 2017
ROZHOVOR: Vladimir 518. Kultury, subkultury, kmeny
Do značné míry novátorskou výstavu přichystala na letošní květen až říjen Moravská galerie. Projekt Kmeny 90 hodlá reflektovat fenomén českých městských subkultur 90. let 20. století a volně tak odkazuje na úspěšnou stejnojmennou knižní publikaci z loňského roku, jejímž duchovním otcem je Vladimir 518. Právě s ním jsme vedli následující rozhovor.



Jste člověk věnující se mnoha tvůrčím oborům. Čím se ale cítíte primárně? Jak byste sám sebe profesně charakterizoval?
Cítím se být primárně sám sebou a těžce se mi pro to hledá nějaký šuplík nebo chlívek, do kterého bych se strčil. Je to všechno a nic, jsem obětí bezbřehé relativity. Je v tom obrovská svoboda, ale často i tíseň. Pokusy reflektovat sám sebe skrze jednu jedinou disciplínu už jsem dávno vzdal, protože se prostě a jednoduše přežírám světem a zatím mi to vyhovuje. Až toho jednou budu mít dost, budu třeba jen malovat velikonoční vajíčka.

Nakolik vaši tvorbu a zaměření ovlivnil dvouletý pobyt ve squattu? Lze říci v čem konkrétně?
Squatt je svobodná platforma pro skutečně alternativní kulturu. Může být laboratoří čehokoli a v tom mi dala tahle životní etuda strašně moc. Pracoval jsem pouze a jenom na sobě, na ilustracích, rapu, graffiti, čtení, psaní, poznávání. Bylo to krásný, ale popravdě se od té doby v systému mého života moc nezměnilo.

V polovině května začne v brněnské Moravské galerii výstava s názvem KMENY 90, navazující na váš úspěšný projekt KMENY a KMENY 0, zabývající se domácími subkulturami. V čem jsou 90. léta v této oblasti jedinečná oproti normalizaci a současné době?
Devadesátky jsou vyšinutí systému do idealistické roviny, něco, co se může už jen velmi těžko opakovat. Lidi z undergroundu najednou pobíhali po Hradě a zvali si na fóra intelektuály z celý planety. Je to desetiletí hledání, naivity, nadšení i mnoha různých omylů. Doznívající postmoderna, nastupující chlad a eskalace různých extrémů. Myslím, že je to z mnoha důvodů klíčové období, na které ovšem není dobré koukat pouze a jen skrze růžové brýle.

Jak moc jsou jednotlivé subkultury podmíněny dobou a společenským klimatem, ve kterých vznikají? Jsou některé z nich podle vás takzvaně nadčasové?
Subkultury jsou naprosto podmíněné dobou a společenským klimatem, zcela bytostně. Jejich tvar se zrcadlí v dobovém kontextu. Přestože se nejedná o úplně typické subkultury, rád uvedu dva případy. Veksláci a disidenti. Obě skupiny, jakkoli individualistické, přesto definovatelné, ztratily převratem v roce 1989 svůj smysl, svého nepřítele. Tento princip v různých obměnách funguje ve všech společenstvích, všude musí být nějaký vnitřní oheň, středobod, zdroj energie. Může to být láska k tématu i boj proti nějakému fenoménu. Může to být třeba jen i čistá zábava. Pokud ale tato energie vyhasne, promění se či se transformuje v něco naprosto odlišného, celá komunita na tento fakt okamžitě reaguje. Subkultury vznikají a zanikají podobně jako cokoli jiného v přírodě.

KMENY se zatím dočkaly knižní i televizní podoby. Jakým způsobem se ale může tématu zhostit galerijní výstava? Jaký nový rozměr mu může dodat?
Místo textů a fotografií může hovořit pomocí artefaktů, objektů, fyzického zážitku. Něco jiného je vidět jednu fotku z natáčení videoklipu a vidět celý klip v kontextu dalších dvaceti klipů. Výstava je jiná forma práce s časem a emocí. Věřím, že v mnohém dořekne knihu, a přitom i kniha může zpětně v mnohém rozvíjet výstavu. Je to vzájemný vztah, kdy ani jedno neparazituje na tom druhém. Kniha s výstavou se opravdu doplňují.

Vaším projektem se nedávno inspirovalo také Národní divadlo Brno, které v režii Braňa Holička uvedlo v letošní únorové premiéře hru Kmeny. Co na divadelní adaptaci říkáte?
Já jsem se skvěle pobavil. Je to adaptace, volná interpretace a v tomto ohledu vyšli režisér i herci z věci se ctí. Na téma je tu nazíráno z jiného úhlu a to je dobře. My v knihách sledujeme jádra komunit, vnitřek tématu. Divadelní představení je spíše o tom, co se děje na okrajích, v osobních příbězích náhodných členů jednotlivých subkultur. V tom je to doplňující a objevné, zároveň neskutečně vtipné.

Jelikož jsme brněnský magazín, nemůžu se nezeptat, zda máte povědomí i o zdejší současné hudební, divadelní a výtvarné scéně.
Brno sleduju od svých čtrnácti let, opravdu. Jezdím sem často, znám se osobně s mnoha lidmi z širokého záběru témat. Graffiti, black metal, elektronika, Janáček, architektura, umění, hospody, kavárny. Mam radost z obrovského rozvoje, kterým Brno prošlo za posledních dvacet let, a to je i jeden z důvodů, proč necítím jakékoli zaváhání ohledně toho, že výstava KMENY 90 proběhne právě tady.

A co brněnský streetart?
Streetart všeobecně moc nevnímám. Občas zahlídnu obrázek, který třeba i trochu zarezonuje, ale všeobecně mě tahle disciplína trochu míjí. Ovšem brněnské graffiti sleduju, mám pár oblíbených jmen.

Na závěr: nastává teď po vydání třetího dílu pro vás „pokmenové“ období? Anebo je ještě něco zásadního, co zůstalo nevysloveno, nezmapováno?
Já mám neustále pocit, že žiju v „pokmenovém“ období, ale nakonec se vždycky do něčeho zas zamotám. Ono je totiž těžký jen tak něco opustit, pokud má člověk pocit, že ještě není hotovo, že téma není uzavřeno. Podobně to mám s rapem, kde točím další a další desky, u kterých doufám, že mi mentálně a emočně udělají uvnitř tu tečku. Takže momentálně na ničem dalším v tématu Kmenů nepracuju. Ale nikdy neříkej nikdy, že ano.


Vladimir 518, vlastním jménem Vladimír Brož (* 1978), je přední rapper české hiphopové scény, člen skupiny PSH (Peneři strýčka Homeboye), dále ilustrátor, scénograf, tvůrce komiksů a graffiti, zakladatel labelu a nakladatelství BiggBoss. Do obecného povědomí nejvíce pronikl jeho projekt KMENY, jenž se dočkal knižní a posléze i televizní podoby díky 16dílnému dokumentárnímu cyklu České televize (2015).

Foto: Lousy Auber, Tomáš Souček

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 05/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Guy Ritchie
Král Artuš: Legenda o meči - DVD
Vertical Entertainment
Novinka režiséra Guye Ritchieho osobitě a nadčasově vypráví klasický příběh jako nové akční fantasy. Když je ještě v Artušově dětství zavražděn jeho otec, zmocní se koruny Artušův strýc Vortigern (Jude Law). Artuš, oloupený o následnické právo prvorozeného syna, vůbec netuší, kdo ve skutečnosti je, vyrůstá v tvrdém prostředí městských uliček. Když se mu ale podaří vytáhnout meč z kamene, obrátí se mu život vzhůru nohama a musí vzít na vědomí svůj skutečný původ.
Reklama:

Partneři:
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+