Divadla

Zveřejněno dne 8. 12. 2019
RECENZE: Iluze, či realita (ne)skutečné skutečnosti?
Kdybych použila titulek "Don Quijote", pak bych vás dozajista mátla, ačkoli totéž označení nese i název hry, stejně jako nejslavnějšího románu Miguela de Cervantese. Pokud se totiž vydáte do Divadla Husa na provázku s očekáváním, že se na chvíli přenesete do renesance, mohli byste se rázem cítit poněkud zaskočeni.

Usedáte totiž doprostřed moderně vybaveného televizního studia. Před vašima očima začíná pořad debatního žánru, který se zdá být ryze soudobým. Zabývá se totiž kulturními, společenskými a politickými jevy moderního světa v nečekaných souvislostech. Kamera! Klapka! A jsme "v živáku". Do debaty tentokrát zavítají hosté, kteří mají za cíl zevrubně rozpárat Dona Quijota de la Mancha. Pozvání přijal i španělský expert. Každý z přítomných vrhá do placu převzaté myšlenky. Citace se kupí na citaci. Moderátor se snaží ze všech přítomných vytřískat maximum originálního vědění, ale informační hodnota pořadu se zdá být fakticky nulová.

Vidíte, že moderátor je tématem Cervantesova románu Don Quijote natolik uchvácený, že se do knihy každou reklamní pauzu doslova noří. Zároveň si ale uvědomuje, že jeho debatní pořad není ani zdaleka výkvětem toho nejlepšího, co diváci mohou na televizních obrazovkách naladit. Kde ale bere Dušan Hřebíček coby moderátor motivaci mít na starosti onu absurdní show? Tou je přeci Dulcinea –krásnější ženy na celé zemi není –, její plavé vlasy a bezchybný vzhled! Určitě si ho tehdy nevšimla, zatímco on ji pozoroval tak dlouho. Ale na televizní obrazovce ho dozajista pozná. A jeho oddaní "rytířští" televizní kolegové pak už jen zařídí, aby se dostala za ním a propletla s jeho srdcem svůj životní osud.

Režie Jana Mikuláška přitom s precizní chaotičností smazává rozdíl mezi realitou a fikcí způsobenou moderátorovým bojem proti větrným mlýnům. Jako diváci jasně rozeznáte vtělení rytíře Dona Quijota do Hřebíčkovy ústřední postavy. Silně interpretačně otevřené zůstává vykreslení jeho vnitřní motivace. Když moderátor na konci Dulcineu potkává, zjišťuje, že si vysnil jen jakýsi bájný mýtus. Kolik z vás takto marně bojujete v práci, kterou ze své podstaty nenávidíte? S vidinou, že když ji budete dělat nejlépe, jak jen dovedete, pak se někdy v budoucnu dočkáte nebeské Dulciney v podobě tolik vytouženého a ve své podstatě neexistujícího kariérního růstu? Motivace je skvělá věc. Ale člověk nesmí zapomínat, že žije v době, kdy horko těžko rozeznává, co je iluzorní, a co naopak ona (ne)skutečná realita.

Don Quijote
Divadlo Husa na provázku
Psáno z reprízy 12. listopadu 2019
www.provazek.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 12/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Ariana Neumann
Pod svícnem tma. Hledání příběhu mého otce
Argo
Ariana Neumann se narodila v sedmdesátých letech dvacátého století ve Venezuele – zde se začíná odvíjet i děj její knihy – v rodině úspěšného průmyslníka. V době jejího dospívání pro ni byl otec ztělesněním úspěchu a síly. Jeho ovšem pronásledovaly noční můry a probouzel se hlasitým křikem v jazyce, jejž nikdo nepoznával a ani mu nerozuměl. Otec o své minulosti nikdy nehovořil. Jednoho dne našla Ariana starý doklad totožnosti s otcovou dávnou fotografií, ale zcela neznámým jménem. V autorčině pátrání byl onen doklad prvním vodítkem, dalším se stala krabice, kterou zdědila v roce 2001 po otcově smrti. Krabice obsahovala válečné dokumenty, které konečně otevřely dveře ke skutečné minulosti Arianina otce.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+