Divadla

Zveřejněno dne 2. 6. 2019
RECENZE: Jiné místo není než tohle k narození
Přijdete v něm na svět. Žijete. Umřete. Prožíváte na něm strasti, slasti a možná i nějaké ty pasti. Že je svět báječné místo, ví nejen americký básník Lawrence Ferlinghetti. V Buranteatru teď přidávají lyrickému kusu textu navíc hmatatelné obrysy v intimní pohybové inscenaci pro tři. Báseň v pohybu. A pohyb v básni. To je jen pouhopouhý nástin.



Po Dostojevského Něžné zůstal režisér Juraj Augustín u rozpohybovaného divadla také s inscenací Svět je báječné místo. Odvážný koncept použít veršovaný kus v jeho nejsurovější podobě, nic nepřidat ani neubrat, se ukazuje jako ryze originální tah. Během 55 minut se pěvecky předloží hladovým divákům pouze rýmované poselství.

Vzhledem k tělesnému pojetí básně okupují ostatní složky představení sekundární funkce. Na herecký ansámbl, sestávající z Petra Holíka, Otakara Blahy a Lucie Hrochové, se kladou vysoké fyzické nároky. Třísknout sebou o zem bolí, ale házet tělo na podlahu dlouhé desítky minut čistého času chce tuhý kořínek. Nosné jsou zejména momenty, kdy se protagonisté snaží nespočetněkrát dojít od minimalistických krychlí směrem k divákům. Tu a tam se ale odstřelí směr podlaha a z publika doslova čiší touha po tom, aby trať úspěšně zdolali, smíchaná s vřelou empatií.

Hmatatelné odkazy na detaily obsažené v básni vás donutí věnovat až multitaskingovou pozornost. Svět je totiž príma, jenom jestli vám nevadí, že si v něm občas spálíte prsty. A dají se tady dělat různé věci, například vonět ke kytkám a klidně je i sníst. Psí kusy se taky dělat musejí. Občas vám sice vadí, že lidé umírají, ale zase se i rodí. Oni se totiž dost dobře plodí. Svět je suprový místo, avšak plný patentovaných potentátů a jiných prachsprostých nástrah a kdejakých jiných námah.

Atmosféru se daří pohybově založit tak intenzivně, že vzhledem k choreografii se zpívané části ukazují jako příliš hlasité. Myslím, že ubrat z hlasitosti padesát procent by Světu vůbec neuškodilo. Utlumení zvuku by hlediště nevytrhávalo z transu. Divákovy smysly jsou už tak vybuzené, že by pouhé šeptání do mikrofonu přineslo kýženější efekt.

Svět je jednoznačně báječné místo. Když jste v nejlepším, naštěstí nepřijde usměvavý funebrák, protože Buranteatr je totiž to nejlepší místo ze všech míst, kde se dá dělat spousta věcí, jako třeba hrát Ferlinghettiho a prostě vůbec si to užívat.

Svět je báječné místo
Buranteatr
Psáno z reprízy 1. května 2019
www.buranteatr.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 06/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lionel Duroy
Zima mužů
Volvox Globator
V dokumentárním románu francouzský spisovatel Lionel Duroy vypráví příběh svého alter ega, spisovatele Marka a jeho cesty do Srbska a do Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Snaží se pochopit, proč se dcera generála Mladiće, velitele srbských sil při obléhání Sarajeva, obviněného z genocidy, střelila do hlavy oblíbeným otcovým revolverem. V horách nad Sarajevem se setkává s neméně chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Popisuje setkání a rozhovory s muži, kteří měli něco společného s armádou generála Mladiće. Dnes se s tím snaží nějak žít. Bývalí důstojníci nepopírají, že se dopustili nejstrašnějších zločinů proti svým bývalým muslimským a chorvatským sousedům, ale věří, že jednali v sebeobraně. Aby se ospravedlnili, vyprávějí Marcovi příběh o jejich válce. Marc je nesoudí - poslouchá.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+