Divadla

Zveřejněno dne 11. 5. 2019
RECENZE: Odhodlaný tanec mezi mořskými vlnami
Přijít o práci je pro každého bezpochyby velmi traumatické. A co teprve když žijete v anglickém přímořském městečku a jediné, co umíte, je opravovat lodě. Doky ale co nevidět jejich majitel zavře. Jak se s tím vypořádá místní komunita, se dozvíte v muzikálu Poslední loď, který pluje od letošního února na muzikálové hladině Městského divadla Brno v české premiéře.



Po Titaniku se režisér Stanislav Moša rozhodl opět vpustit na muzikálovou scénu vodu, tentokrát z Anglie. I když v Městském divadle mají se Stingem zkušenosti, přece jen se tentokrát jedná o ryze osobité dílo založené na jeho vyrůstání v anglickém městečku Wallsend. Zatímco milovníky pirátů a fanoušky Ostrova pokladů dílo zřejmě moc neosloví, ti, kterým srážka s ledovcem na divadle připadala trochu těžkopádná, při Lodi zajásají.

Beznaděj ze ztráty práce a z bezmocnosti ohledně vlastního osudu jsou motivy, na něž se klade důraz. Vykreslené a podané jsou emotivně, i když pragmatičtějším divákům možná bude připadat jednání postav až moc tvrdohlavé a nepříliš efektivní. Naopak brnkání na rodinnou a romantickou strunu vydává velmi efektivně naladěné tóny. Mezi Radkou Coufalovou a Dušanem Vitázkem spolu s Dagmar Křížovou probíhá mnohovrstevnatá konfrontace. Tu mistrně obaluje taneční reminiscence.

Na palubu Poslední lodě se všichni vrhají s velkou vervou. Její stabilitu na divadelních vlnách místy narušuje méně libozvučný překlad, tahající sem tam za uši. Přestože tedy do trupu trochu zatéká, ostatním složkám se daří díry víceméně zacpávat. Muzikál dokazuje, že se dá tančit na rozbouřené hladině v bárce postavené díky odhodlání, touze a vytrvalosti.

Poslední loď
Městské divadlo Brno
Psáno z reprízy 27. února 2019
www.mdb.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 05/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Michael Třeštík
Umění vnímat umění pro děti a rodiče
Motto
Kniha je určena těm, kteří si chtějí s dětmi povídat o výtvarném umění. Naučit je dívat se na obrazy a sochy bezprostředně, bez přehnaného respektu i strachu z neporozumění. Aby si z každého setkání s výtvarným dílem dítě odneslo to, co si odnést může a dovede. Není důležité, aby hned vědělo, kdo a kdy daný obraz namaloval, je důležité, aby vědělo, proč je třeba zvláštně rozmazaný. Kniha je průpravou ke zdravému vztahu k umění.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+