Divadla

Zveřejněno dne 4. 10. 2018
RECENZE: Znamená máj vždycky ráj?
Padesát let nazpět. Dnešní mladá generace mnohdy ani neví, co se stalo u nás v srpnu 1968, natož aby měla povědomí, co se naopak dělo západně od železné opony, ve Francii při pařížském máji. V HaDivadle se s první inscenací sezóny, která v názvu skrývá číslici 68, vracejí syrově-avantgardním způsobem k dějinnému odkazu, který nesmí zapadnout prachem zapomnění.



Studentské bouře se v roce 1968 nevyhnuly mnoha evropským státům. S vlnami nevole, zejména z řad studenstva, se potýkala třeba i Francie. Zatímco se francouzští vysokoškoláci barikádují na univerzitách, vykukující jarně-letní kvítky rozvolňujícího se režimu v ČSR přijíždí v noci z 20. na 21 srpna udupat kozel zahradník v podobě vpádu vojsk Varšavské smlouvy.  

Inscenace '68 pod režijním vedením Jana Antonína Pitínského staví právě francouzské události do opozice s těmi, které se odehrály na našem území. Musée du Cinéma. Tam se střetávají ony podobné, ale přitom tak vzdálené obrazy kolektivních bolestí. Bojuje parta studentů z pohodlí nablýskaných a luxusních příbytků svých rodičů za něco většího? Ano, některé požadavky se zdají logické, vzdělání je zkostnatělé, učitelé jakbysmet. Jak ale přesvědčit už tak dost rozpolcenou společnost o své pravdě? Násilí a surovost. Srpen 1968, jen o něco východněji. Bratrské tanky. Mocná bezmocnost. Bezmocná mocnost mas. Naše sny a ideály mohly být dozajista podobné ideálům těch, jejichž srdce tepala pod Eiffelovkou.

Z režisérského a dramaturgického hlediska jasně vyplývá, že šokovat má hlavně první polovina hry, kdy se na scéně po většinu času objevují nejmladší členové souboru. Rozevlátá gesta, pózy, tiky, oblaka cigaretového dýmu - občas dotažené až do bodu ad absurdum. Hlavně monology Taťány Malíkové a Jiřího Svobody mají stejně apelativní dopad do hlediště jako použití umělé krve. Výzva nabývá na surovosti, hmatatelnosti i kontroverznosti. Kapky krve z nasáklých bandáží omotaných kolem hlav odletují na diváky. Druhá půlka, jež představuje starší herecké bardy, sice nemá takový tah na branku, ale zase je nutno ocenit nápadité využití kolejnic a přítomnosti či postupné absence rekvizit. Celkově je však závěr hry laděný zejména do přednesení kýženého kontrastu, i za cenu opadnutí až brilantně naddimenzovaného tempa z první poloviny.

Od '68 rozhodně neočekávejte jasně předpřipravené, chronologicky a konformně podané svědectví o době dávno minulé. I když se rozhodnete vydat na hru s minimálním nebo dokonce nulovým povědomím o kontextu, rychle se zorientujete. Později si případně s aktivní snahou a chutí potřebná fakta pro celistvý obraz a názor dohledáte. Ať už jste pamětníci, či ne, zamyslíte se úplně všichni. Nad tím, jestli bylo, je, nebo snad bude líp.

'68
HaDivadlo
Psáno z premiéry 12. září 2018
www.hadivadlo.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 10/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marc Elsberg
Zero
Omega
Vědí, co děláte Pohybujete se v síti, z níž není úniku Londýn. Při honičce je zastřelen mladý chlapec. Novinářka Cynthia Bonsant pátrá po příčině jeho smrti a dostává se na stopu proslulé internetová platformy Freemee. Tato síť shromažďuje a analyzuje data - a milionům uživatelů slibuje lepší život a úspěch. Pouze jeden člověk před Freemee varuje: ZERO – nejhledanější internetové aktivista na světě. Jak se Cynthia začíná blížit pravdě, stává se sama kořistí. Ale ve světě smartphonů a kamer na každém je velmi těžké se skrýt...
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+