Divadla

Zveřejněno dne 3. 3. 2018
RECENZE: Mise vyber si prezidenta 2018
O naší hlavě státu na dalších pět let rozhodli letos v lednu všichni právoplatní voliči nad 18 let. V Divadle Polárka ale házejí lístky do uren od února všichni v kategorii 11+. Čtyři kandidáti. Odlišné osobnosti. Rozdílné názory. Koho nastupující generace asi (z)volí?


1918 Projekt Československo. 1938 Mnichov. 1948 Vítězný únor. 1968 Pražské jaro. Pojmy a data dnešní omladina zná jen z učebnic a po písemce se jim z hlavy zase vykouří. Polárka proto v letošním osmičkovém roce přichází s interaktivní inscenací Prezidenti. Zásadní události naší historie vrývají do hlav lépe než nejzarputilejší učitelka dějepisu.


Zaujmout je těžké, nota bene nejmladší. Větrovci a kol. se ale daří čapnout pozornost a nepustit ji. Jak? Představte si klasické předvolební studio s dorážejícími reportérkami, kamerami, sociálními sítěmi  v něm Masaryka, Beneše, Gottwalda i Husáka. Bojují. Všechno, nebo nic. Rozdejte dětem hlasovací lístky, realisticky simulujte volby včetně vyhlášení výsledků a ochotně  ani nebudou vědět jak  vám pak zhltnou procházku českou historií.


Konzistence. Polárka propojuje improvizující a edukační část do celistvého celku a udržuje pozornost hlediště celých 150 minut stopáže, a to i díky pevnému vypravěčskému vedení dvojice KocmanováOkurková. A koho že jsme v únorové repríze zvolili? Odkaz tatíčka Masaryka stále žije nejen v srdcích pamětníků, ale i nastupující voličské generace. Historie se sice opakuje pořád dokolečka, ale je důležité umět z bludných kruhů vystoupit a podívat se na věci objektivně a z nadhledu. 


Prezidenti Cesta tam a zase
Divadlo Polárka
Psáno z reprízy 12. února 2018
http://www.divadlopolarka.cz

 

 


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 03/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Tomáš Halík
To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody
Nakladatelství Lidové noviny
V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+