Divadla

Zveřejněno dne 9. 2. 2018
ROZHOVOR: Zbyšek Humpolec

Zima vrcholí a v rozpuku je také sezóna nejen plesová, ale i divadelní. Jednu ze stálých brněnských scén tvoří již řadu let HaDivadlo, mezi jehož výrazné tváře v současnosti patří Zbyšek Humpolec. O jeho cestě na divadelní prkna a jak se vypořádává s nekonvenčními rolemi se dozvíte v následujícím rozhovoru.





Středoškolským vzděláním jste mechanik, strojař. Co vás vlastně přimělo dát se na hereckou dráhu?
Myšlenka, že bych se mohl stát hercem, mě poprvé napadla v roce 2007, kdy v Bučovicích, odkud pocházím, vznikl nový ochotnický soubor. Tam jsem našel zálibu v divadle a rozhodl jsem se změnit obor. Podal jsem si přihlášku na JAMU, kam mě vzali a už to bylo.

Je Vám původní profese v současnosti něčem nápomocná?
Myslím, že programování strojů mi v divadle k ničemu není. :)

Jste hercem převážně alternativní divadelní scény, nechybějí vám „klasičtější“ role?
„Klasičtější“ role mi nechybí, hostuji ještě v Divadle U stolu, kde hraji Jeana ve hře Augusta Strindberga „ Slečna Julie“, což je klasické drama a naše pojetí to do jisté míry ctí. 


V současné sezoně hrajete i v Národním divadle Brno. Je zde publikum jiné, dá se vypozorovat nějaký rozdíl?
Určitě zde rozdíly jsou. V prvé řadě do Národního divadla chodí spíše starší publikum, které je zvyklé na klasické hry ve více tradičním pojetí co se týče režie, scény, kostýmů a tak dále. Do HaDivadla chodí spíše mladší generace, která vyhledává novátorská pojetí, současná témata a dramatiku.

Je pak tedy pro vás jako herce těžší předstoupit před konzervativní obecenstvo, anebo před publikum, které očekává něco neotřelého?
Při vystupování se snažím tyto rozdíly nevnímat. Vždy je důležité diváka přesvědčit, získat si ho na svou stranu a sdělit příběh či myšlenky inscenace bez ohledu na to, jaké je složení publika.

Stalo se vám, že na vás některá inscenace byla až příliš experimentální, že jste měl potíž se s postavou sžít?
Jak už jsem naznačil, dramaturgie HaDivadla je poněkud náročnější, proto každá další role (inscenace) je velké hledání a objevování nových poloh a přístupů. Proto se občas dostanu do fáze tvůrčího pochybování, jelikož se nejedná o klasickou výstavbu role. Jako příklad bych uvedl naši nejnovější inscenaci „Pověření“, kde jsem podstatu role rozkrýval velmi složitě a bouřlivě, neboť charakter postavy Debuissona, bojovníka z Velké francouzské revoluce, není jednoznačný.

To zní docela náročně. Jak moc je tedy v experimentálním divadle uchopení a vyznění té které postavy dílem režiséra a nakolik záleží na tvůrčím přístupu herce?

Vždy záleží na přístupu konkrétního režiséra, někteří mají o roli jasně vykreslenou představu a jiní naopak od herce očekávají aktivní přínos. Mně osobně více baví, když si můžu každou svoji postavu vytvořit ve spolupráci s režisérem.

Mohl byste tuto nejnovější hru „Pověření“, která měla premiéru 17.1. 2018, čtenářům představit?
Příběh inscenace se odehrává z velké části na Jamajce, na kterou se vypraví tři pověřenci Francouzské revoluce, aby uskutečnili povstání otroků proti kolonizujícím Angličanům. Hlavními tématy inscenace jsou zrada, nesmyslnost krvavé revoluce, jejího násilí a nevinné oběti. Myslím si, že svým režijním i hereckým zpracováním je inscenace v kontextu brněnského divadla velmi ojedinělá. 


V „Historkách z Hitlerovic kuchyně“ v podání HaDivadla hrajete Hermanna Göringa i Josifa Vissarionoviče Stalina. Který z nich je větší výzva?

Inscenace „Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně“ je groteska, kde obě role hraji s velkou nadsázkou a v komické stylizaci. Cílem je tedy spíše zesměšnění těchto dvou zloduchů, nikoliv jejich realistické ztvárnění.

Nehrozí pak při zesměšňování silně negativních postav historie v grotesce nebezpečí, že se tím z povědomí diváků vytěsní jejich „záporáctví“, tj. co vlastně spáchaly?
Domnívám se, že diváci vědí, co tyto postavy spáchaly. Věřím, že jistá forma nadsázky a humoru je určitý způsob, jak se s minulostí vyrovnávat. 


Máte nějakou profesní (či jinou) metu? Kde byste se rád viděltřeba za deset let?

V současné době přemýšlím spíše v krátkodobém horizontu. Žiji přítomným okamžikem.  Ale byl bych rád, kdyby mě mé současné nadšení pro divadla drželo i za těch deset let.

Zbyšek Humpolec
(*1989) Vystudoval herectví na JAMU, od roku 2014 je členem souboru HaDivadla. V současnosti hostuje také v Divadle U stolu (A. Strindberg: Slečna Julie) a Národním divadle Brno (F. M. Dostojevskij: Běsi).



Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 02/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Leoš Janáček
Nebojte se klasiky! Její pastorkyňa - audiokniha
Radioservis
Víte, koho z mlynářských bratrů Buryjů miluje na počátku příběhu půvabná vesnická dívka Jenůfa a kterého si nakonec vezme za manžela? A znáte strašné tajemství, které v sobě ukrývá Jenůfina pěstounka, vdova Kostelnička? Na tyto otázky vám odpoví dramatizace Jana Jiráně podle libreta Leoše Janáčka v podání známých českých herců s ukázkami hudebních pasáží jednoho z nejslavnějších děl světové operní literatury.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+