Divadla

Zveřejněno dne 8. 10. 2017
RECENZE: Zvyk jako cirkusákova košile
Osladit si ráno čaj 10,35 gramy cukru. Vypláchnout si ústa přesně lžící a půl ústní vody. Na ulici nešlápnout ani na jednu chodníkovou spáru. Prostě jen tak ze zvyku, ráno podle budíku vstávat přesně v 7:25:25. Síla zvyku v HaDivadle otevírá v září divadelní sezónu 2017/2018 a také se zamýšlí, jestli je ve (zlo)zvyku síla, nebo patologie.



Režisérské duo Horák a Pěchouček je doma v pražském Studiu Hrdinů. Tentokrát se však přesouvá do Brna, aby si pohrálo s dílem rakouského dramatika Thomase Bernharda. Kontroverznějšího evropského dramatika už asi nejde najít. V Městském divadle Brno uvedli Sílu zvyku v roce 2009. HaDivadlo se pouští o osm let později do absurdního, tragicko-komického námětu s nebývalou odvahou.

Asi je úplně jasné, že zvyk je cirkusákův denní chleba. Ale představte si principála, který nutí žongléry, krotitele i provazochodkyně bez ustání, ba ani s kapkou uznání, nacvičovat Schubertův klavírní kvintet Pstruh. Šílené? Nebo šíleně geniální? Violoncello, housle, viola, klavír. Klavír, viola, housle, violoncello. Smát se, nebo plakat nad Caribaldiho roztodivným orchestrem? Nedobrovolně dobrovolným. Dobrovolně nedobrovolným. A zítra zas do Augšpurku…

Přestože Cyril Drozda na sobě má jen černobílé kusy oblečení, jeho postava cirkusového ředitele rozhodně pouze dvěma barvami nehraje. Divák nejprve nabývá dojmu, že sleduje senilního a roztržitého chlapíka, který nonstop hledá svoji kalafunu. Postupně však odkrývá až nesmyslnou a zatvrzelou touhu po dokonalosti. Kvintet Pstruh se hraje, i kdyby z nebe trakaře padaly. Že žonglér Jiřího Svobody nemůže kvůli dýchacím potížím ani smyčec udržet? Že Hochmanův autistický šprýmař tu a tam okusuje dřevěný nástroj? A že se vnučka Agáty Kryštůfkové doslova psychicky i fyzicky sype pod rukama? Pche... Poruchy odstranit!

Pěchounkova šedá kobercová scéna ostře kontrastuje s jediným zářivým kusem šatstva krotitele v podání Zbyška Humpolce. Upnuté červené podvlékací kalhoty symbolizují sílu vzepřít se nátlaku. Humpolcova role vystupuje kvalitou a rafinovaností z šedi průměrnosti ostatních stejně jako rudý hadr na španělské koridě.

Sílu zvyku nepochopí každý. Většina divadelních diváků je zkrátka zvyklá, že se v představení načrtne nějaký problém a vzápětí se na něj objeví určité řešení. V HaDivadle nejenže se otázky házejí bez ladu a skladu, ale rovnou je pouze na nás, jestli je nějak poskládáme, odpovíme na ně a uvědomíme si, že zvyk je skutečně jako železná košile. Život je někdy dost „pruda“, ale žít se prostě musí.

Klára Tesařová
 
Síla zvyku
HaDivadlo
Psáno z reprízy 11. září 2017
www.hadivadlo.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 10/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Vít Klusák
Svět podle Daliborka - DVD
Bontonfilm
Stylizovaný portrét autentického českého neonacisty, který nesnáší svůj život, jenže neví, co v něm změnit. Do stejné míry sžíravě absurdní a ledově mrazivá tragikomedie přibližuje radikální světonázor „obyčejných slušných lidí“. A když už se zdá, že ve své palčivosti nemůže jít dále, vyvrcholí zcela nekompromisním způsobem.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+