Divadla

Zveřejněno dne 13. 6. 2017
RECENZE: Když krev nejde smýt
Doktoři bezmocně lomí rukama. Právě tehdy přicházely na řadu ony. Neléčily jen tělo. Člověka braly v celkové harmonii. Bohyně ze Žítkové, které představovaly pro mnohé poslední záchranu, nyní bohují i bosorkují na prknech Městského divadla Brno.



Gombár se do režírování románu Kateřiny Tučkové pouští už podruhé. Mohl si sice pohrávat s myšlenkou, že zlínskou inscenaci překlopí v nezměněné podobě pro brněnské diváky, nebyl by to ale on, kdyby si nevybral inovativní a svojský postup. Časové protečení na snesitelné tři hodiny včetně přestávky i omezení mužských postav na úplné minimum se ukazuje jako trefa přímo do černého. Březnovými Želary nastavil vysokou laťku, kterou ovšem s Žítkovskými bohyněmi bez ztráty kytičky zdárně přeskakuje.

Nic nedostáváte na stříbrném podnosu a s pomocí Dory Svetlany Janotové se skoro detektivním pátráním prokousáváte spletitým ženským rodokmenem. Janotová se svým mladším alter egem Nikol Wetterovou jsou skvěle sehrané – jedno tělo, jedna duše. Z ostatních postav vynikají herečky, které se musejí popasovat s mužskými minirolemi, zatímco jediný skutečně mužský element Jakoubek Vojtěcha Blahuty plně zapadá do konceptu a nádechu hry.

Brněnské Žítkovské bohyně stavějí na kontrastní scénografii Evy Jiřikovské kombinující dřevěné a přírodní motivy se zářivkami a železnou klecí prýštícími symbolikou. Nelehké téma se nesnaží zlehčovat. Proč taky. Osudu člověk možná uteče. Každou chvílí vás může trefit jako bumerang. Zrádně a do zátylku. Sebe nevypereš. Pořád proudí. Teče. Tepe. Krev je krev.

Psáno z veřejné generálky 19. května 2017.

Žítkovské bohyně
Městské divadlo Brno
www.mdb.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 06/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Ken Kesey
Vyhoďme ho z kola ven - audiokniha
Tympanum
Audioknižní vydání unikátní rekonstruované nahrávky nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se stal ikonou generace hippies. Nezrotný karbaník, rváč a milovníka života McMurphy se raději nechá prohlásit za duševně chorého, než aby nastoupil do nápravného pracovního tábora. Stává se jedním z pacientů sanatoria pro choromyslné, kde vládne sadistická Velká sestra Ratchedová. McMurphy se však začne tvrdému režimu vzpírat. Jeho odvážné nápady vzbuzují u ostatních pacientů obdiv, strach a posvátnou úctu. Přesto však ani jeho přítel, mlčící silák indián Bromden, ani nikdo jiný, není schopen zachránit rebela McMurphyho před železnou rukou ústavního řádu. Jeho nejvyšší oběť se tak nakonec stává demonstrací nezcizitelnosti lidské svobody.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+