Divadla

Zveřejněno dne 11. 5. 2017
RECENZE: Srdce mé tluče pro Želarské
Vesnice, které se za druhé světové války vyhýbá nacistický útlak. Utopie? Nikoliv. Vysokohorská zapadlá realita platící za svou nedotknutelnost tvrdou daň. Není zakreslena na žádné mapě. Nezoufejte, přesto do Želar trefíte. Od konce března je najdete na prknech Mahenova divadla. Pod režijním vedením Doda Gombára ožívají v Národním divadle Brno povídky a novela Květy Legátové.



Když se řekne Želary, určitě se vám vybaví slavný Trojanův film v hlavní roli s Aňou Geislerovou. Tak přesně ten Gombár před dramatizací vůbec neviděl. Protože režisér obsazuje bezmála celý činoherní soubor s mnoha externisty navíc, je nasnadě, že nebudeme sledovat pouze osudy Elišky (Hany) chtě nechtě se provdavší za Jozu. Na více než štědrém časovém naddimenzování jsou ostatní dějové linky vykresleny spíše povšechně, ale převtělující se Madlenčina postava nebo ke konci zvratově zajímavé dění okolo místního blázna Arnoštka stojí za povšimnutí.

Kromě početného hereckého obsazení i menšího, ale dostačujícího orchestrálního tělesa zaujme především scéna Lucie Labajkové. Dokud se v reálné otevřené kostře vagónu Českých drah cestuje směrem k želarské vesnici, divák nemá s představivostí pražádnou obtíž. Když se vlak promění v hospodu, tak nějak vám začne docházet, že se zásadní změny scény prostě a jednoduše dít nebudou. Schopnost imaginace s přibývajícím časem představení vzrůstá u diváků přímo exponenciálně.

Eliška a posléze i Hana Magdalény Tkačíkové v sobě mísí přirozenost, kterou sledujeme zejména na přerodu z měšťanské, vzdělané a rozumem se řídící mladé paní ve vesnickou, zprvu nejistou, ale posléze intuicí oplývající děvčici. Intimní scény Tkačíkové s Halberstadtovým Jozou vynikají v útulné chalupě s roztopenými kamny, pod tlustou péřovou duchnou a s kukačkami i křížkem na stěně… Věkový rozdíl mezi nimi mizí, navíc Petr Halberstadt po celou dobu bravurně zvládá přesnou dikci i poněkud „jednodušší“, avšak dobrosrdečné vzezření. Z vedlejších postav zaujme svou tajemností Žeňa Hany Tomáš Briešťanské nebo právě vylouplý absolvent JAMU Štěpán Kaminský coby nespoutaný a urputný Vratislav Lipka.

Činohra Národního divadla Brno nesáhla s jarní premiérou Želar vedle. I přes celkem dlouhou stopáž – přes tři hodiny čistého času (bez započítání přestávky) – postupné budování napětí nedovolí znuděný pohled na hodinky. Díky přítomnosti živlů vody a půdy spolu s autentickým krouháním zelí hraje želarská atmosféra v hledišti na všechny smysly.

Klára Tesařová

Želary
Národního divadla Brno (Mahenova činohra)
Psáno z premiéry 31. března 2017
www.ndbrno.cz



Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 05/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Ladislav Fuks
Myši Natálie Mooshabrové - audiokniha
Radioservis
Temný až hororový příběh chudé vdovy Natálie Mooshabrové se odehrává ve fantastickém světě ovládaném diktátorem, ve světě, který spojuje technický pokrok s téměř středověkou realitou života. „A kdybyste měl, pane doktore, nějaké potíže, s důvěrou se na mě obraťte...“ měl doporučit Fuksovi jeho známý psychiatr po přečtení knihy. Román s prvky grotesky, hororu i fantastické pohádky. Na první pohled obyčejný příběh chudé stařeny skrývá atmosféru strachu pokřiveného života v odosobněném totalitním státě, román byl poprvé vydán v roce 1970. Kdo je paní Mooshabrová, chudá vdova po kočím z pivovaru, pronásledovaná strachem z „myší“ a ústrky svých dětí? Audiokniha je také vzpomínkou na letos zesnulého Jiřího Ornesta, vynikajícího herce a režiséra.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+