Sport

Zveřejněno dne 14. 1. 2022
ROZHOVOR: Těší mě, že se vracíme na evropskou scénu
Se čtrnácti tituly a několika mezinárodními medailemi patří Žabiny k historicky nejúspěšnějším basketbalovým ženským klubům v České republice. Po odchodu nejvýznamnějších opor týmu i hlavních sponzorů však Žabiny zažívaly temné období. To se změnilo s příchodem mladého trenéra Viktora Pruši. Podle dřívějšího hlavního kouče a basketbalové legendy Jana Bobrovského se manšaft zvedá, ale úplný vrchol má ještě daleko.



Po sezonách, kdy se Žabiny držely v domácí soutěži ve středu tabulky, jste zpátky na vrcholu. Co na to říkáte?
Je to zásluha Viktora Pruši a Kuby Gazdy, jsem s nimi velice spokojený. Jde vidět, že basketu rozumí. Viktor jako každý trenér projevuje vlastní názory a teorie. Určitě patří k jestli ne nejlepším, tak lepším českým trenérům.

Liší se zásadně tréninky hráček, než když jste je vedl vy?
Je znát Viktorova osobnost. Tréninky jsou náročnější co do rychlosti. Ne že bychom nehrávali rychlé protiútoky, ale teď je to především o jeho filozofii. Basketbal dříve nebyl tolik fyzický. O mužích už vůbec nemluvím, to jsou gladiátorské zápasy pod košem. Dříve šlo spíš o chytrost. Basketbalově to šlo i na mezinárodní úrovni, včetně naší reprezentace, trošku dolů.

Jak vnímáte účast Žabin ve druhé nejvyšší evropské lize?
Těší mě, že se vracíme na evropskou scénu. Zatím si vedeme dost zdatně v Eurocupu i EWBL. Je velká škoda, že jsme prohráli první utkání s Belgií. Holky ještě nebyly úplně sehrané a byly tak nervózní, že nebyly schopné dát koš. Navíc jsme měli krátký čas na zapojení cizinek. Výsledek neodpovídá stavu na hřišti.

A co vidina návratu do Euroligy, existuje?
Určitě, kdyby hráčky podávaly dobré výkony v Eurocupu, pokusili bychom se o Euroligu. Je to přece jen vyšší soutěž. Ale nevím, jestli už to na Euroligu stačí. Při současné ekonomice to jako reálné nevidím. Evropské soutěže jsou hrozně nákladné. Nejsou to jen platy hráček, ale letenky a všechno, co s tím souvisí.

Je současný kádr schopný hrát mezi elitou?
Potenciál by tu byl. Cesta na absolutní špičku je ale hrozně náročná. Musí se spojit všechny faktory, hráčky i ekonomika. Když se to podaří, tak pak samozřejmě družstvo má na to, aby bylo ne na výsluní, ale aby mohlo hrát evropské soutěže, i Euroligu. Teď to vypadá slibně. Netuším však, jak to bude vypadat příští rok. Která hráčka zůstane, jak to bude s trenéry. Ještě by to ale něco chtělo.

Co přesně?
Doplnit některé posty, abychom v Eurolize neprohrávali o dvacet třicet bodů. Nemáme například pozici trojky. K solidnějším výkonům musí dospět Eliška Hamzová. Je to pro ni obrovský přechod. Ve své věkové kategorii nemá konkurenci, ale mezi ženami je to jiné, i když v naší extralize je jedna z nejlepších.

V týmu se aktuálně nachází pětice reprezentantek. Dříve tomu bylo podobně, nestačí to?
Naše jádro byly české reprezentantky, jejichž jména byla známá po celé Evropě. K nim se přibalily velmi dobré hráčky ze zahraničí. Zpočátku východoevropské hráčky nebo Američanky. Všechno to ale byly top basketbalistky. Současná reprezentace, vyjma Elhotové, která skončila, nemá žádné takové osobnosti. Není už tolik kvalitních českých hráček, které by mohly konkurovat družstvům se zahraničními, hlavně americkými hráčkami. Myslím si, že teď je taková doba, kdy se manšaft zvedá. Ale úplný vrchol má hodně daleko.

Vidíte nedostatky v mladších kategoriích?
Když to srovnám se Žabinami, tak tu hráčky jsou. Ale nemohu mluvit o ostatních družstvech, to netuším. U nás máme výborné dorostenky, juniorky. Ne všechny však zvládnou přechod mezi ženy. Je jich málo, kterým se to povede, i když dostávají příležitost hrát v naší nejvyšší soutěži. Spokojí se s průměrem a to je špatně. Jsou světlé výjimky, ale je jich málo.

Víte, jak to znovu prolomit?
Za současné situace si nedokážu představit, že by někdo dokázal vytrénovat nebo vypěstovat víc kvalitních hráček. Ono se říká, že mezi mladými je velká konkurence sportů. Přibyl například florbal. Je to nejrozšířenější sport na školách, protože učitelé s ním nemají problém. Nakoupí hokejky, postaví branky a celý tělocvik je hotový. Volejbal je také konkurence, házená to samé. Bojujeme i o tělocvičnu a objevují se náznaky, že bychom měli jít jinam, že máme hodně hodin. Nejsou prostory. Dřív na Rosničce byl především náš klub. Teď je samozřejmě pro mládež dobrý, že jsou tu i kluci, ale jedna tělocvična prostě nestačí.

Kam tedy ty top hráčky Evropy zmizely?
První věc je, že ne všechna družstva, včetně nás, na tom jsou ekonomicky dobře. Zahraniční hráčky jsou stále dražší a dražší, i když by to právě mělo klesat. Tak kvalitní hráčky, jako jsme mívali dříve, jsou pro nás zatím nedostupné. Ony už nevědí, co by chtěly- Nemyslím si, že je dobré je takto platit.

Dokázal byste porovnat zahraniční posily Žabin dříve a dnes?
Dřívější cizinky byly lepší. Měli jsme prostě nejlepší hráčky na evropském trhu, i když byly ze zámoří. Kdežto teď, až na Aničku Jurčenkovou, která je v obraně k nezaplacení a má svou kvalitu, už to prostě nejsou top hráčky. 

Myslíte si, že se evropské soutěže dají vyhrávat bez zahraničních posil?
Není moc hráček, které by dokázaly konkurovat evropským klubům s top zahraničními hráčkami. Konkurenceschopné družstvo bychom možná dokázali postavit z našich nejlepších hráček, ale je jich čím dál méně. Možná se to časem změní, teď je ale problém sestavit reprezentační družstvo.

A bude v budoucnu pro týmy v Evropě problém právě ve financích a cizinkách, které si řeknou o moc peněz?
Není to jenom otázka financí. Pokud hráčka má zájem reprezentovat a chce, tak finanční stránka není podružná, ale ani rozhodující. Rozhodující je chtít něčeho dosáhnout. A když klub hraje mezinárodní soutěže, je to pro příchozí hráčku hned atraktivnější nabídka.

Kdyby se klubu podařilo vzkřísit svou někdejší slávu, chtěly by basketbalistky hrát i díky historii právě za Žabiny?
Určitě si myslím, že by to tak mohlo být. Jde to vidět teď na USK. USK získá hráčku, kterou chce. Přitom ty české holky tam dostanou daleko míň příležitostí než cizinky. To souvisí i s tím, že tam trénuje Nata, která nemá zájem na české reprezentaci. A je s podivem, že vedení to nevadí. 

Líbí se Vám koncept USK Praha, kde Češky tolik nehrají?
Nelíbí a myslím si, že to má vliv i na to, proč nemáme v reprezentaci více kvalitních hráček. Kdyby dostávaly víc příležitostí nejenom Elhotová a dřív i Hanušová, ale i další, mezinárodní zkušenosti jim určitě pomůžou.

Co kromě talentu hráček dopomohlo Žabinám k úspěchu?
Sedly si jako kolektiv. Zapojit do družstva cizinky, aby si sedly a na hřišti byly jeden manšaft, to je dost náročné a nám se to podařilo. Věřím, že by se to podařilo i tady, kdyby na to byl větší časový prostor. My jsme při skladbě vycházeli z nízkého rozpočtu. Kdyby se trochu zlepšil, byla by to výhoda. 
 
Jan Bobrovský se narodil 29. března 1945 v Rosicích. Československý basketbalista, trenér a zastupitel městské části Žabovřesky za svou kariéru stihl 252 reprezentačních startů: OH v Mnichově, dvakrát MS, šestkrát ME (stříbro 1967, bronz 1969). Získal také mnoho titulů – byl sedmkrát mistrem a šestkrát vicemistrem ČSR, čtrnáctkrát pak v top 5 hráčů (vítěz 1971 a 1973). Od roku 1993 působí jako trenér BK Žabiny a od 2013 je členem Síně slávy České basketbalové federace.

Rozhovor vedla: Barbora Peštálová

PR
Článek otištěn v Kult 01/22
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Christian Schwochow
Je Suis Karl
Bontonfilm
Berlínem otřese teroristický útok. Pravicová teroristická buňka okolo chytrého studenta Karla, ho provedla ve stylu islamistických atentátů. Chtějí obrátit náladu obyvatelstva ve prospěch nacionalistického převratu. Všechno perfektně běží, dokud se Karl nedozví, že existuje osoba, která útok přežila.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2022 Radek Holík
Google+