Historie

Zveřejněno dne 10. 10. 2021
Proměny Brna ve fotografii – Fazuláci se říkalo lidem z Obřan, protože se zde pěstovala fazole
Obřany jsou doloženy v 1. pol. 13. století, kdy je zmiňován hrad se vsí. Postupně je drželi páni z Obřan, páni z Lipé a páni z Lichtenburka. Od r. 1782 spravoval panství Královo Pole a v jeho rámci Obřany náboženský fond, který je r. 1825 prodal Josefu Schindlerovi. K Brnu byly připojeny r. 1919.



Naše dva obrázky jsou z Fryčajovy ulice v Obřanech. Venkovské stavení majitelé přestavěli téměř v duchu funkcionalismu, což jim jistě nikdo nevyčítá, hlavní tepna Obřan opravené objekty potřebuje, když už nejvýraznější budova Obřan chátrá… Řeč je o bývalé přádelně, kterou založil židovský podnikatel E. E. Essler a za první republiky rozšířil o tkalcovnu jeho syn Adolf. Zaměstnával tehdy na šest set lidí, převážně místních. Součástí areálu byla elektrárna, která osvětlovala obřanské ulice. Za války byla celá rodina odvlečena do koncentračních táborů. Přesto byl navrátivší se Adolf označen za kolaboranta a továrna byla znárodněna. Stala se z ní Vlněna, která fungovala až do roku 1992. To se ale brněnský textilní průmysl (a nejen on) ocitl v krizi, zanikl náš hlavní obří trh, Sovětský svaz – ale to by bylo na dlouhé povídání. Raději si řekněme, že Fryčajova se původně jmenovala Palackého, jméno dostala v roce 1919, kdy vzniklo Velké Brno – to když k Brnu bylo přiřazeno jednadvacet okolních dědin a dvě města, Královo Pole a Husovice. Z převážně německého města se tak stalo město s převahou českého obyvatelstva, a tím se mohly změnit i poměry na radnici – což byl v podstatě záměr této akce.

Fryčajova je Fryčajovou od roku 1999. Tomáš Fryčaj (1759–1839) byl kněz, autor mnoha dodnes používaných kostelních písní, moravský buditel… Obřany protéká Svitava, v níž se ještě za první republiky dalo koupat a na jejichž březích vznikly výletní hostince. Dodnes mají mnozí v paměti oblíbenou Farmu… Obřany jsou spolu s Maloměřicemi brněnskou městskou částí. Ještě nedávno žily obě dědiny ve stínu a prachu maloměřické cementárny. Maloměřicím z těch průmyslových časů zůstalo nevyužité obří železniční seřadiště. O Obřanech se říká, že jsou vstupní branou do křtinských lesů a Moravského krasu. A tam už je prý hezky. Nejspíš to věděli i lapkové z obřanského hradu, kteří pod ochrannými křídly majitele, Jindřicha z Lipé, přepadali kupce mířící do Brna. To Brňany hnětlo tak, že v roce 1315 hrad dobyli a vypálili.

Ano, a taky zde, vysoko nad řekou, bylo hradisko. Jeho obyvatelé žili prý v době bronzové. A tavili tu železo.

Ladislav Vencálek
Článek otištěn v Kult 10/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Gilles de Maistre
Vlk a lev
Bontonfilm
Dvacetiletá dívka Alma přeruší své studium hry na piano a odjede na nějaký čas na chatu po svém dědečkovi, která leží na ostrově uprostřed kanadské divočiny. Po letecké havárii v lesích objeví malé lvíče určené pro výcvik v cirkuse a současně s tím se ujme i mláděte vzácného stříbrného vlka, kterého do chaty přinese vlčice uvyklá na přítomnost a přízeň jejího dědy. Rozhodne se je ochránit před světem lidí, postarat se o ně a dohromady vytvoří neobvyklou rodinu.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+