Lidé

Zveřejněno dne 13. 1. 2021
ROZHOVOR: Roman Horký
Roman Horký a kapela Kamelot platí už několik desítek let za stálici české muziky. Zatím poslední album Země tvých dlaní sice vyšlo už v roce 2018, ale jak se dozvíte i z následujícího rozhovoru, dosavadní dráhu svých autorů určitě neuzavře. O Romanu Horkém je navíc v těchto dnech slyšet také z jiných důvodů.



Nedávno jste s Ilonou Csákovou uveřejnili videoklip k písni V dlouhém zatmění. Jak za současných okolností probíhalo jeho natáčení?
Na svatého Martina jsem složil „V dlouhém zatmění“, což bylo měsíc poté, co nám zakázali zpívat. Ta píseň je o mém vnitřním vyrovnávání se s brutálními a nenormálními zákazy, které jsou likvidační a nefér vůči profesionálním hudebníkům, zpěvákům, textařům, skladatelům i s nimi ruku v ruce jdoucím technickým a uměleckým oborům (dopravci, zvukaři, jevištní technici aj.). S pomocí Romana Kašníka a části Kamelotu jsem ji následující týden natočil ve studiu Reset v Brně-Lesné. Zapadal mi do ní aranžérsky i ženský hlas, a tak jsem zavolal Iloně Csákové a požádal ji o náš společný duet. Ilona se nezdráhala a po přečtení textu se jednoznačně nadchla jejím příběhem. Koncem listopadu jsme k ní natočili videoklip, jenž rozhodně pomohl k většímu pochopení (ale i nenávisti) u široké části veřejnosti. Režie se ujal Honza Bartoň se svým týmem z Filmového studia Olomouc a ekonomicky jej podpořili mí přátelé Ing. Bronislav Vala a Ing. Petr Ostrý. 

Ta otázka se poslední dobou řeší za různých okolností velmi často: Mají se umělci vyjadřovat k veřejnému dění i mimo vlastní tvorbu?
Rozhodně by se vyjadřovat měli, ale vím, že spousta z nich se bojí říct svůj názor, protože si nechtějí svými postoji rozházet veřejnost a všemocná média. Nechtějí být též terčem urážek a posměšků. Chtějí být milováni, ale i oni se časem stejně budou muset rozhodnout… Tím, že jsem nezávislý na státu (pouze pilný platič daní) a mocipánech, snažím se lidem v tomto celosvětovém komplotu lží a mystifikování otevírat oči. 

Odkud vy sám čerpáte relevantní informace, když se chcete dozvědět novinky z Česka i ze světa?
Už dlouho sleduji vývoj našeho křehkého světa a informace získávám z nezávislých a necenzurovaných serverů, ale také od svých přátel ze zámoří i odborníků z naší vlasti. Snažím se číst mezi řádky a vždy si dělám vlastní názor. Získal jsem tím nálepku konspirátora. Když jsem lidem letos na jaře říkal, že bude lockdown, zákaz vycházet z domova, testy na covid-19 a nakonec nepovinně povinné testování obyvatel, fotbal či hokej bez diváků, zavřená divadla a restaurace, ťukali si na čelo. Postupně se však vše naplňuje. Že zavedou CovidPassy je nad slunce jasné. V rámci přeformátovávání světa, iniciovaného skupinou nejmocnějších a nejbohatších lidí na planetě, jsme vstoupili pekelnou branou do chřtánu zla. 

Do roku 2022, kdy Kamelot dosáhne úctyhodných 40 let existence, zbývá ještě relativně dost času. Přesto se zeptám, jestli už jste přemýšleli, v jakém duchu se ponesou oslavy.
Nevím, co bude v roce 2022. Nevím, co bude zítra. Nemohu nic plánovat ani v tomto vzdálenějším časovém horizontu, ale rád bych udělal pět velkých koncertů v Brně, Praze, Ostravě, Bratislavě a Košicích. Kamelot je pořád federální kapelou a naši příznivci si to zaslouží.

Kdy si myslíte, že byl Kamelot co do zájmu publika takříkajíc na vrcholu?
Kamelot je jako loď na vlnách. Někdy ho hluboká spodní vlna zájmu vynese na vrchol a někdy míří v objetí vln až skoro na samé dno. Ta loď má ale výhodu, že nikdy neplula na žádné módní vlně. Tím pádem nemůže z módy nikdy vypadnout. 

Co si v rámci žánru, jemuž se věnujete, představujete pod pojmem „hit“?
Hit je dle mého názoru píseň, kterou si s námi publikum zpívá na koncertech. Tu píseň si pak hrají kluci a holky po hospodách, u ohňů a třeba i jen tak sami pro sebe. 

Sledujete prodejnost jednotlivých hudebních nosičů zaštítěných vaším jménem?
Mám doma 15 zlatých desek a k tomu dvě platinová alba. Mých autorských desek se prodalo v Česku a na Slovensku přes půl milionu. Umím si spočítat jejich prodejnost a v jejich vydavatelstvích to umí ještě lépe. 

Když si člověk vyskládá vedle sebe obaly vašich posledních alb, jedna věc ho může zarazit: Někdy je výraznější vaše jméno, jindy název kapely. Můžeme v tom vysledovat nějaký záměr?
Od roku 2001 přidáváme ke každému novému albu mé jméno a příjmení. Bylo to tehdy přání nadnárodního vydavatelství Universal, a tak to zůstalo dodnes. Žádný záměr v tom není. Je to dnes pouze součást hudební značky. 

Víte už, jak to bude u toho příštího a za jak dlouho se na něj můžeme těšit?
K budoucímu albu mohu říct jen to, že jej vydáme, až jej budu moct živě představit našim posluchačům a „kameloťáckým“ diskofilům. Jinak to pro mě nemá význam. Nechci dělat online koncerty, kde zpívám do zdi, a tvářit se, že mě to strašně baví. 

Představte si hypotetickou situaci, kdy vás osloví člověk, který Kamelot dosud neslyšel. Které album byste mu doporučil jako nejreprezentativnější?
Myslím si, že jak já sám, tak i mí spoluhráči vyzrávají s léty a zkušenostmi. Těmi se obrušují hrany určitých chyb z minula. Proto bych jako „repre“ album Kamelotu doporučil vždy to poslední, což je to předloni vydané s názvem „Země tvých dlaní“. 

Na webových stránkách kapely už jsou uveřejněny termíny několika koncertů v příštím roce. Věříte tomu, že se uskuteční před živým publikem?
Těžko říct… Své životy, bohužel, nemáme ve svých rukou. Možná nějaké budou, ale už nebudou nikdy tak svobodné a spontánní jako dřív.  

Na závěr bych se chtěl trochu pro odlehčení zeptat, jestli už jste někdy slyšel americkou metalovou kapelu Kamelot, případně jestli vás podobné hudební žánry baví.
Americký „Kamelot“ jsem slyšel. Metalová hudba mě ale fakt nebaví, a tak zůstalo jen u pár prvních taktů. Podobné žánry nevyhledávám. Mám rád, když hudba s textem hladí svou harmonií, přirozeností, krásou myšlenky a ušlechtilostí.

Roman Horký (* 3. března 1964, Brno) je český kytarista, zpěvák, hudební skladatel a frontman kapely Kamelot, kterou založil roku 1982 společně s Radkem Michalem. V současné době je posledním původním členem skupiny.

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 01/21
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Petra Urbanová, Petr Vachůt et al.
Baron Trenck: Nová tvář legendy
Galén
Tato kniha shrnuje výsledky bádání unikátního tříletého projektu, při němž Trenckovu mumii zkoumal mezioborový tým specialistů nejmodernějšími metodami forenzní antropologie, soudního lékařství a molekulární biologie. Jednotlivé kapitoly odkrývají, co všechno se dalo zjistit o elitním vojákovi poloviny 18. století současnými věděckými postupy a jak tyto informace posloužily při rekonstruování Trenckovy tváře i celého těla. Je nutno připomenout, že 3D rekonstrukce podoby byla jako jedna z prvních na světě vyhotovena zcela digitálně a navíc pohyblivě.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+