Hudba

Zveřejněno dne 14. 12. 2020
PŘEDSTAVUJEME: Skupina Tempus
Tempus je středověce-rocková hudební skupina. Byla založena v roce 2007 na jižní Moravě. Dnes osmičlenná kapela vydala své první CD v roce 2016 pod názvem Bílá vrána, k níž letos v listopadu přidala singl Spellbound. Repertoár skupiny tvoří nejen vlastní tvorba v češtině, ale i písně převzaté. Na otázky odpovídala zpěvačka Linda Miklová.



Na svých stránkách máte napsáno, že svou interpretací a moderními nástroji vdechujete nový život starým tradicionálům a středověkým melodiím. Přitom skladby na Bílé vráně jsou spíše autorské. Tedy nejen textem, ale i hudbou.
Středověké melodie a tradicionály jsou pro nás opravdu velkou inspirací. Při tvorbě například vezmeme celou skladbu a nasadíme na ni nečekanou aranž tím, že změníme rytmiku a zvolíme netradiční nástrojové obsazení. 
V jiném případě je pro nás původní skladba spíše základní inspirací a zachováme z ní pouze nejvýraznější motiv. Někdy dokonce z původního motivu nezůstane nic a vznikne úplně nová autorská skladba, která si ale v sobě nese energii původního motivu.

Na co dáváte ve své tvorbě větší důraz – na hudbu, nebo na texty?
Určitě na hudbu, a to čím dál tím víc, protože pomalu upouštíme od folkových skladeb a balad. Je to znát hlavně na našem nejnovějším singlu Spellbound, kde je celkem dlouhé intro a celá skladba je zakončena masivní instrumentální částí. Hudba je pro nás univerzální jazyk, kterému rozumějí všichni.

Vaše první album má název Bílá vrána. Je v tom nějaká symbolika?
Když se album nahrávalo, nevěděli jsme, jak se bude vlastně jmenovat. Hledali jsme něco, co všechny skladby na albu spojí. Nakonec jsme se rozhodli album pojmenovat podle písně Bílá vrána, která pro nás má zásadní význam, protože se jedná o naši první autorskou skladbu. 
Nejdříve vznikl text, který se později zhudebnil. Napsala jej zpěvačka Linda a dodnes vzpomíná, že jej celý složila za půl hodiny, když nemohla spát, protože byla velká bouřka. Bílá vrána spojuje všechny skladby na CD tím, že je němým svědkem všech příběhů, které se v písních odehrávají. Celým albem jakoby prolétá. 

Má i píseň Spellbound nějaký zvláštní význam?
Spellbound je pro nás něco jako Bílá vrána u našeho prvního CD. Otevírá novou etapu naší tvorby. Od Bílé vrány jsme celkem významně změnili pohled na tvorbu, naučili se spoustu nových věcí. Máme také nové členy, kteří nám otevřeli další možnosti díky neobvyklým hudebním nástrojům, jako je například niněra.

Když jsme tu minule měli kapelu Deloraine, ptal jsem se jí na konkurenci. Jak je to u vás? 
Každá kapela je svojí tvorbou jedinečná, pokud nejste vyloženě revival (kapela hrající převzatý repertoár jiné, často již neexistující skupiny; pozn. red.). Proto je asi celkem od věci vnímat kohokoliv jako konkurenci. 
S kapelami, které hrají podobný žánr, se klidně můžeme setkat na jedné akci a nebude to ničemu vadit, protože naše vystoupení budou s velkou pravděpodobností úplně jiná.

Jste středověce-rocková kapela. Kde vás zájemci mohou potkat? Na středověkých jarmarcích? 
Na menší jarmarky už jsme příliš velcí a hluční. Ale tím, že nehrajeme ortodoxní středověkou hudbu, jsme univerzálnější. Většinou nás proto můžete vidět na městských slavnostech, které ani nemusí mít historickou tématiku. 
Ostatně, i když je celkem těžké náš styl definovat, sami bychom se středověkou kapelou asi nenazývali. Rádi bychom si například zahráli i v nějakém z brněnských klubů, jakmile se situace uklidní.

Současný Tempus hraje ve složení: Linda Miklová – zpěv, šalmaje, kornamusy, flétny, Lukáš Mayer – akustická kytara, cistra, doprovodný zpěv, Dalena Morávková – zobcové flétny, doprovodný zpěv, Pavel Bílý – elektrická kytara, akustická kytara, David Zima – niněra, doprovodný zpěv, Lenka Musilová – příčná flétna, Rosťa Blaha – bicí a perkuse, Petr Vobejda – baskytara.

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 12/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
George R. R. Martin
Rytíř Sedmi království: Než začala Hra o trůny
Argo
Než začala Hra o trůny... toulal se krajem ser Duncan Vysoký. Ale možná že to byl jen Dunk, co vypil truňk, z Blešího Zadku. To se teprve ukáže ve třech na sebe navazujících novelách odehrávajících se asi 80 let před Písní ledu a ohně a G. R. R. Martin zde na poměrně malé ploše dokazuje, jak skvělým spisovatelem je.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2021 Radek Holík
Google+