Knihy

Zveřejněno dne 16. 10. 2020
RECENZE: Šarlatán jako kniha
V případech, jako je tento (film versus kniha), rád zmiňuji cestovatele Petra Horkého, který se u své prvotiny, přepisu Neznámé země, nechal slyšet: „Aby kniha měla vůbec smysl, musí v ní být něco víc než v seriálu.“



Z redakce mi přišlo doporučení, abych knihu s filmem porovnal. Jenže já jsem film neviděl, a také – píšu o knize. Navíc mi už na začátku čtení začalo být jasné, že rozdíl mezi knihou a filmem je celkem zásadní i bez srovnání.

Kniha nás autorovými slovy jednoduše upozorňuje na to, čeho bychom si jako diváci ve filmu na první pohled možná nevšimli nebo bychom na to nekladli takový důraz.

Dokonce mám pocit, že celý příběh (filmu i knihy) ve výsledku redukuje aureolu zázračného lidového léčitele na úroveň prostého bylinkáře – praktika s vesměs „nedůležitou“ zvláštní schopností, kdy občas předvídá něčí skon.

Proč ta skepse? Vždyť mu k léčení stačilo naučit se „jen“ alternativním způsobem stanovit diagnózu a jako zahradník následně namíchal pacientům individuální léčivou směs.

Z knihy navíc vyplývá, že se samotný Jan Mikolášek s léčitelskými schopnostmi nejspíš nenarodil. Možná že nějaké dispozice (intuici, cit) měl, ale hlavní impuls měl dostat v zákopech první světové války, kdy mu šlo doslova o život a o extrémně vypjaté situace nebyla nouze.

To, že v sobě tento vybuzený cit začal rozvíjet, mu sloužilo ke cti a chvále. Naneštěstí jej pro tento dar začali využívat jak nacisté, tak i komunisté, aby jej nakonec zatkla Státní bezpečnost. Jenže to už byl vesměs jen logický vývoj okolností, které v oné pohnuté době nesvobody dřív nebo později nejspíš přijít musely.

Kniha není psaná chronologicky. Prolíná se v ní několik časových rovin, které však plynulosti příběhu nepřekážejí. Čtenáře spíš naopak postupně uvedou do obrazu.

Zpracovat původní scénář Marka Epsteina do knihy dostal „za úkol“ Josef Klíma. Ten se k tomu nejprve stavěl odmítavě. Mimo jiné i proto, že podle jeho vlastních slov je filmem „autorovo dílo dokonáno“. Námitky však trvaly jen do chvíle, než si tento příběh přečetl.

Poslední slovo tedy patří právě Klímovi. Velezkušený reportér se na základě scénářem dodaného vyprávění sám vydal po stopách skutečného příběhu Jana Mikoláška, aby na závěr čtenáři přidal bonus; jak moc se předloha, tedy skutečný život „šarlatána“, lišila od možné scenáristovy fabulace.

Šarlatán
Josef Klíma, Marek Epstein
Kalibr, 2020


Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 10/20
 Přidejte k článku první komentář >> 


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+