Hudba

Zveřejněno dne 4. 7. 2020
ROZHOVOR: Jiří Pavlica: Je to úžasný pocit, dělat to, co vás baví
Spojení hudebních legend napříč žánry – to přináší zbrusu nové dvojalbum se záznamem společného koncertu Hradišťanu, Spirituálu Kvintetu a Dagmar Peckové. Na první pohled netradiční hudební koktejl zaznamenal nebývalý posluchačský úspěch v loňském roce, kdy s ním tito interpreti brázdili koncertní pódia. Jak celý projekt vznikl, čím je mimořádný a do čeho dalšího se hodlá pustit – o tom je náš rozhovor s primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou.

Jak vznikla spolupráce se Spirituálem Kvintetem a hlavně Dagmar Peckovou? Kdo koho oslovil?
Se Spirituál kvintetem spolupracujeme již desetiletí, první společné CD jsme vydali v roce 1999, ale už dávno před tím jsme se potkávali na Portách a při různých společných koncertech. S Dagmar Peckovou to bylo jiné, poprvé jsme se setkali na koncertu k výročí Spirituálu v roce 2015 v Lucerně, kde jsme byli hosty stejně jako ona. A tam přišla Dagmar s nápadem, co kdybychom udělali něco společně. Já jsem se vůbec nebránil, Jiří Tichota také ne, a pak už byl jenom krůček k realizaci. Upřímně jsme si toho velmi považovali. A díky tomu dnes můžeme poslouchat naše nové společné CD, které vzniklo jako záznam jednoho ze společných koncertů, kterých bylo v uplynulých dvou letech několik desítek.

Museli jste kvůli Dagmar provedení písní nějak upravovat? Klasický zpěv je přece jen zcela odlišného charakteru, síly...
Jiří Tichota v nadsázce říkal, že Dáša se naučila nějaké jejich písně a oni zase nějaké její opery. Samozřejmě že to tak snadné nebylo, byl to jistý proces hledání, upravování a zkoušení. V případě Hradišťanu jsme vycházeli z repertoáru, který jí byl blízký – například milostné písně ze sbírky Leoše Janáčka, doprovodili jsme ji také v Biblických písních Antonína Dvořáka. A kromě toho s námi zpívala Sanctus z mojí Missa brevis, která vznikla původně pro operní zpěváky a orchestr. Také jsem pro Dagmar Peckovou napsal novou píseň na duchovní text Salve Regina, která patří spíš do oblasti vážné hudby.

Jak tento počin, spojení vás tří, přijali posluchači na koncertech?
Nechci to moc hodnotit, ale soudě podle toho, že byly všechny koncerty vyprodané a že si lidé vyžádali přídavky, přestože program trval někdy i tři hodiny, tak snad to bylo přijato kladně. O tom se těžko hovoří. Nás tato spolupráce těšila a věřím, že těšila i posluchače.

Jaká je fanouškovská základna Spirituál Kvintetu a Hradišťanu? Lze říct, že je to podobná skupina lidí? Pokud ne, jaký je mezi nimi rozdíl, dá se to nějak zobecnit?
Za dobu naší spolupráce víme, že okruh našich fanoušků je v jistém smyslu podobný a něco jej spojuje. Chodí na nás všechny věkové kategorie – rodiče s dětmi nebo prarodiče s vnuky, chodí na nás spíše vysokoškoláci a středoškoláci, chodí na nás lidé, kteří vnímají společenské dění a kulturu v širších souvislostech a nejsou zaměřeni jenom na spotřební zboží. Ve své podstatě mě to těší a jsem za to rád.

Plánujete ve spolupráci, zejména s Dagmar Peckovou, pokračovat?
Tato otázka se nabízí a dokonce jsme o tom spolu mluvili, ale to by musel vzniknout úplně nový samostatný projekt a ten je třeba vymyslet a zkomponovat. Mě by to bavilo a měl bych z toho radost, ale vím, že nejdříve musím dokončit několik závazných úkolů, jako je například v letošním roce Smyčcový kvartet pro Graffovo kvarteto z Brna a sólistu Národního divadla v Praze Romana Janála. V roce 2021 bych se měl věnovat projektu se Zlínskou filharmonií Bohuslava Martinů a v roce 2022 připravovat speciální program pro Smetanovu Litomyšl. A vedle toho je tu množství samostatných koncertů s Hradišťanem. Je to úžasný pocit, dělat to, co vás baví, a vidět v tom smysl, ale den má jenom 24 hodin a všechno stihnout nejde.

Autorsky jste tvořil s nedávno zesnulým Dušanem Vančurou. Jak na něj vzpomínáte?
Na Dušana Vančuru se dá vzpomínat jenom v dobrém. Právě v době koronaviru jsme pracovali na dvou věcech. Jedna byla písnička pro Marii Rottrovou a ta druhá bylo Dušanovo přání, abych mu na nové CD jeho Antikvartetu, kterému se chtěl věnovat po ukončení činnosti Spirituál kvintetu, nahrál několik meziher na housle do již hotové písně. Chystal jsem se na to, když přišla ona smutná zpráva o jeho úmrtí. A to se těžko vymýšlí radostná muzika. Ale pak mi volala jeho žena Zuzka, že bychom to měli dokončit, že by si to Dušan určitě přál, takže jsem nahrával jaksi in memoriam mezihry do jeho písně a při tom jsem si představoval, zda by se mu to líbilo nebo ne. Nahrál jsem řadu variant a nechal na Antikvartetu, aby si vybrali. Každopádně je to velká škoda, že Dušan odešel tak náhle a zbytečně uprostřed práce a dalších plánů. Na svůj věk byl neobyčejně bystrý a hlava mu fungovala perfektně. Ještě mohl vymyslet a napsat tolik věcí...

Co konkrétně jste spolu napsali? Čeho z toho si nejvíce považujete?
Jedna ze společných písní vychází právě teď na novém CD Spirituálu, Hradišťanu a Dagmar Peckové, jmenuje se Rozpomínání a patří k těm, které mám obzvlášť v oblibě. Je ze života a o životě. Spolupráce s Dušanem byla naprosto pohodová a vždy jsme se snažili si vzájemně vycházet vstříc – on změnil frázování textu, já zase hudby, byl to tvůrčí proces.

Uvažujete v Hradišťanu o navázání spolupráce s dalšími umělci napříč hudebními žánry?
Stavění mostů mezi hudebníky, hudebními žánry a mezi lidmi obecně je jakýsi můj dlouhodobý, možná celoživotní program. V minulosti už těch nejrůznějších spoluprací bylo opravdu hodně, a to napříč různými žánry, různými kulturami a národy, ale dnes opravdu nevím. Dnes je to otázka rozhodnutí a priorit, ale času je čím dál méně. Nevím, jak jsem to dřív mohl stíhat. Nechci předbíhat, uvidíme…

Kdybyste si teoreticky mohl přát vystupovat s kýmkoliv, kdo by to byl?
Nemám žádná přání, snad jenom abychom byli všichni zdraví a mohli přinášet pozitivní zprávy o životě.

Hradišťan a Jiří Pavlica & Spirituál kvintet & Dagmar Pecková
Společné koncertní dvojalbum obsahuje nejen známé hity obou kapel, ale i nikdy nevydané skladby či nové verze již zlidovělých písní. Jednotliví interpreti vystupují samostatně i společně. Vydalo Indies Scope.

Jiří Pavlica
(*1953) je h
ouslista, skladatel a umělecký vedoucí Hradišťanu od roku 1978. Je známý spoluprací s různými hudebními tělesy. V minulosti to byli např. Ag flek, Filharmonie Brno, Jumping Drums či Emil Viklický.

Foto: Zuzana Palešová

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 07/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lenka Požárová
Londýn prostě žeru
Lenka Požárová
Lenka Požárová, známá jako zapálená kuchařka, přišla do Londýna nasbírat zkušenosti pro otevření vlastního bistra. Po pár letech, kdy se tam se svou rebelskou povahou prodírala prací ve slovutných restauracích, z něj odcházela nasměrovaná ke zcela jiné profesi, a to novinařině. V knize kombinuje tipy na to nejzajímavější jídlo či pití, co tu objevila, se svéráznými zážitky ze života v protisměru i svůdnými recepty. To město budete milovat i nenávidět spolu s ní! Svižný text vyšperkovaný autorskými fotografiemi je spolu s výjimečným grafickým zpracováním na knižním trhu lahodným osvěžením. Knížka je pro všechny, kdo Londýn znají a touží se dozvědět víc. Taky pro ty, co se tam teprve chystají. Nebo pro ty, kteří chtějí dělat výpady maximálně do lednice.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+