Knihy

Zveřejněno dne 9. 6. 2020
RECENZE: Sametová dospělost
Jméno ve Francii žijící architektky a ilustrátorky Romany Riba-Rollingerové je v českých literárních kruzích téměř neznámé, ačkoli jí v loňském roce vyšla v češtině už třetí kniha



Ty předchozí jsou z ranku dívčích románů pro děti a mládež a věnují se dětství a dospívání hlavní hrdinky Anny Pišťárové v 80. letech 20. století. Nyní ji autorka v románu Ke Gogolovi a zpátky staví na práh mladé dospělosti v divokých devadesátkách a posílá ji studovat na UMPRUM do Prahy.

Hrdinka především v první části knihy prožívá obvyklé záležitosti spojené s vysokoškolským životem (koleje, pijatyky, hledání, nalézání a ztrácení přátel a lásek). Právě zde si nejvíc přijdou na své ti čtenáři, kteří na 90. léta rádi vzpomínají. Setkají se zde (byť spíše mimochodem) nejen s historickými událostmi typu sametové revoluce, ale v textu se objevují zmínky také o oblíbených artefaktech té doby, jako je hudba Michaela Jacksona, džíny, páternoster, káva turek a další. Díky této skutečnosti je možné Ke Gogolovi a zpátky zařadit do proudu literárních děl, která vznikla v souvislosti s výročím pádu komunismu u nás.

Kniha je rozdělena na kapitoly, které nesou pouze číselné označení, a podkapitoly, jejichž název plynule navazuje na vyprávění, díky čemuž se příběh čte lehce a rychle ubíhá. Snadné čtivosti napomáhají také krátké věty v obecné češtině. Hrdinka se potkává s velkým množstvím postav různých archetypů, je s nimi však rozumně nakládáno tak, aby se v nich čtenář neztratil. Jednou z nich je i Gogol, po němž je kniha pojmenována. Jeho roli ve vyprávění už ale musí čtenáři odhalit sami.

Román Ke Gogolovi a zpátky je po jazykové stránce pozoruhodným textem, který předestírá velký spisovatelčin talent a širokou slovní zásobu. Doufejme, že se s ní v budoucnu na poli literatury ještě setkáme.

Ke Gogolovi a zpátky
Romana Riba-Rollingerová
Carpe diem, 2019

Petra Horáková
Článek otištěn v Kult 06/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Petr Borkovec
Věci, které ztrácíme
Meandr
Ty jednou někde necháš vlastní hlavu! Minule klíče, včera šála – a teď sluchátka! Na co prosím tě myslíš?“ Leporelo o věcech, které často ztrácíme. Které zapomínáme ve vlaku, ve škole, na plotě, v obchodě nebo kdovíkde. O věcech, s nimiž se už neshledáme...
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+