Hudba

Zveřejněno dne 10. 5. 2020
RECENZE: Standardní Hrůza?
Troufám si říct, že u Michala Hrůzy je každé nové album očekávané se zájmem: S čímpak asi tento hitmaker přijde? Jde totiž o jednoho z mála hudebníků české pop-music, který si své písně píše většinou sám a má výrazný úspěch.



Poslední dobou mi připadá, jako by si Michal Hrůza zádumčivě liboval v protikladech. Alespoň tedy v názvech alb: Noc, Den, Sám se sebou… Smutnou shodou náhod je nynější Světlo do tmy téměř jakousi předzvěstí doby, v níž mělo spatřit světlo světa. 

Jeden z recenzentů o albu píše, že je "zlobí plochý zvuk". Nevím sice, co přesně tím myslel, ale já bych o desce napsal, že je bez větších nápadů. Jedním z hlavních rysů Hrůzovy tvorby jsou totiž právě výrazné refrény, úvodní riffy a mezihry. Jako třeba v hitech Zakázané uvolnění, Pro Emu nebo Duše do vesmíru. Na tomto albu takové nápady v podstatě nejsou. Ano, je tu sice pár melodií, které mě zaujaly, ale v konečném důsledku nezanechaly hlubší dojem.

S vokálem to je spíš naopak. Na předchozích albech jsem si toho jako posluchač dosud nevšiml, ale výraznou součástí melodie písní je u Michala právě jeho hlas. Složka, kterou normálně posluchač vnímá jako prostou součást písně. Jistě, je to zpěvák. Mám ale za to, že ne zcela každý, tak jako on, píseň tak výrazně dotváří. Ať už v samotné emoci nebo jen pro dokreslení výrazu skladby. Ve Světle do tmy je ovšem Michalův hlas tak důrazný (zvlášť v protahování některých slov), až působí trochu rušivě. Jako by se snažil z písně udělat víc, než co v ní je.

Od doby, kdy se stal v Ostravě obětí napadení, uplynulo šest let, ale důsledky incidentu přetrvávají dodnes. Jak sám říká, je teď "vnímavější k lidem". V té souvislosti mě napadá, zda právě kvůli tomu nezačala jeho tvorba postrádat dřívější lehkost a hravost. Hravost, která z něj udělala hitmakera. Písně jako Ráno, Černý brejle nebo Poslední dobou jsou sice také na vážné téma, ale jen jaksi mimochodem. Pravda, ty poslední dvě jmenované složil ještě v Ready Kirken.

Stejně jako u předchozí Hrůzovy tvorby albu Světlo do tmy nescházejí příběhy. Jen rýmování je v některých skladbách skoro až školácké. Co ovšem dělá dobrou píseň, je hudba. A právě tady se musíme k už zmíněné absenci nápaditosti vrátit. Ztrátě toho, co dává třeba i průměrnému textu energii a dělá z něj hit, který rozvlní davy.

Světlo do tmy je Hrůzovo páté sólové studiové album. Na to, že jde o tak zkušeného hudebníka, jsem si od něj sliboval přece jen trochu víc. Jednoduše, žádná z písní mě výrazněji nezaujala, jak se říká, "na první dobrou". Ale třeba to přijde později.

Světlo do tmy
Michal Hrůza
Universal Music, 2020

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 05/20
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Petr Borkovec
Věci, které ztrácíme
Meandr
Ty jednou někde necháš vlastní hlavu! Minule klíče, včera šála – a teď sluchátka! Na co prosím tě myslíš?“ Leporelo o věcech, které často ztrácíme. Které zapomínáme ve vlaku, ve škole, na plotě, v obchodě nebo kdovíkde. O věcech, s nimiž se už neshledáme...
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+