Filmy

Zveřejněno dne 1. 12. 2019
RECENZE: Odvrácená tvář čínského „zázraku“
Sbohem, synu rozhodně nepůsobí jako magnet na diváky. Čínské filmy se v našich kinech objevují více než sporadicky (ačkoli v poslední době je to trochu lepší) a dost lidí nejspíš odradí i bezmála tříhodinová stopáž tohoto komorního dramatu. Na trpělivější publikum, které se těmito „překážkami“ nenechá odradit, však čeká horký adept na čelní místa všech nadcházejících bilančních žebříčků roku 2019.



Režisér a spoluscenárista v jedné osobě Xiaoshuai Wang (podle transkripce z čínského do českého jazyka Siao-šuaj Wang) bývá řazen do takzvané šesté generace čínských filmařů, jejíž zrod se datuje do začátku 90. let minulého století. Mezi svými souputníky platí za jednoho z „nejvýkonnějších“. Na svém kontě už má celou řadu snímků, oceněných na prestižních festivalech po celém světě (Kolo v Pekingu, Věříme v lásku). Sbohem, synu má ambice i předpoklady stát se tím nejuznávanějším z nich.

Štědrá délka filmu dovoluje autorovi rozehrát příběh dvou citově i příbuzensky provázaných rodin na ploše několika dekád. Středobodem vývoje jejich vztahu se ukáže tragédie v podobě nešťastného utonutí malého syna jednoho z rodičovských párů. Postupně sledujeme, co všechno jí předcházelo, co ji následovalo a jak se s ní jednotliví protagonisté vyrovnávají na ploše většinové části svých životů. Slovo ‚postupně‘ ovšem není tak úplně na místě. Xiaoshuai Wang totiž zvolil nelineární formu vyprávění, kdy na sebe sekvence nenavazují a dochází ke znatelným skokům v čase tam i zpět. Tato metoda má bezesporu své kouzlo i opodstatnění, jelikož dovoluje vyvářet paralely mezi situacemi bez ohledu na jejich časoprostorové ukotvení. Konkrétně v případě Sbohem, synu s sebou především zpočátku nese i ne úplně pohodlnou ztrátu divákovy orientace, napínanou i jeho případnou (a do značné míry předpokládatelnou) nedokonalou znalostí moderní čínské historie, s níž je film pevně spjatý.

Xiaoshuai Wang se ve svých dílech opakovaně věnuje bolavému tématu politiky jednoho dítěte, zavedené v Číně v roce 1979 – tedy přibližně na začátku fabule Sbohem, synu – s cílem omezit překotný růst populace a připravit tak půdu pro kulturní revoluci, jejíž plody vedení země dodnes tak rádo staví na odiv. Řadoví občané ji pochopitelně vnímají poněkud obtížněji, a ačkoli od října 2015 platí pro každou rodinu povolení na dva potomky, vzpomínky na brutalitu jejího prosazování zůstávají.

Co přesně s sebou taková forma nesvobody přináší, ukazuje Sbohem, synu z mnoha úhlů včetně těch, které se v politických, historických ani demografických pojednáních neobjevují. I v tom spočívá sílu filmu.

Sbohem, synu
Xiaoshuai Wang
Premiéra 14. listopadu 2019
www.filmeurope.cz

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 12/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Novinky:
René Nekuda
Kreativní zápisník
Nakladatelství U veverky
Jestliže připustíte myšlenku, že kreativita je něco jako myšlenkový sval, který se dá cvičit, pak jste právě objevili skvělého trenéra! Tento zápisník je velice zábavný společník, jenž umí hravou formou rozvíjet kreativitu, uchovávat nejlepší nápady, rozšiřovat slovní zásobu, odkrývat hluboká tajemství a bojovat s tzv. tvůrčím blokem. Kreativní zápisník je šest let praxe českého lektora tvůrčího psaní Reného Nekudy vměstnaných do více než stovky netradičních a bohatě ilustrovaných cvičení, kde jediným správným řešením jste vy sami.
Partneři:
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+