Hudba

Zveřejněno dne 11. 12. 2019
ROZHOVOR: Radůza. "Velmi si vážím toho, jak se mám."
Kdo by neznal Radůzu. Osobitou zpěvačku a skladatelku, jejíž zvonivý hlas doprovázený nejčastěji akordeonem, jindy kytarou či klavírem již řadu let těší milovníky folkově, folklorně i šansonově laděné hudby. Ne všichni ale ví, že je také autorkou několika knih a domluví se několika světovými jazyky. Žena mnoha talentů a aktivit po kratší pauze opět pilně koncertuje, a do toho si udělala čas zodpovědět naše otázky.

Cítíte se coby autorka písní víc ve své kůži při psaní textů, nebo hudby? Dá se říct, že je jedno z toho pro Vás víc naplňující? Nebo záleží primárně na momentálním rozpoložení?
Cítím se dobře při psaní obého. Nemohu říci, že buď hudba, nebo text je pro mě více naplňující. Pokud píšu písničku, jsou obě složky stejně důležité a stejně mě baví se jimi zabývat. Na rozpoložení příliš nezáleží.

Jde Vám více psát věci vážné, či veselé? Co z toho funguje jako lepší terapie, pokud máte splín?
No, myslím, že vyloženě veselých písní moc nemám, vlastně spíše ty, které jsem psala pro děti. Ale doufám, že v každé mojí písničce je naděje, aspoň se o to snažím.

Cítíte se v současnosti více autorkou, nebo interpretkou?
Pro mne jsou autorství a interpretace nerozlučně spjaty, vůbec si nedokážu představit, že bych zpívala jen písně jiných autorů. Je to zkrátka můj nejpřirozenější vyjadřovací prostředek a vnímám to jako jeden celek, který je nedílnou součástí mé osobnosti. Písničky jsem si vymýšlela už jako malé dítě. Zpívala jsem neustále a o všem, co jsem kolem sebe viděla, co jsem zažívala.

Nedávno jste vydala album s pohádkou a písničkami Uhlíř, princ a drak – co na něj říkají děti? Je něco, na co je potřeba si při tvorbě pro děti dávat pozor, protože jsou dobří posluchači?
Nevím, co na to album říkají děti obecně, snad je vezmou na milost. Přímou zkušenost mám jen se svými dětmi, a těm se líbilo. Jinak při psaní si na nic pozor nedávám. Ani při tvorbě pro děti, ani při tvorbě pro dospělé. V tom je pro mě to kouzlo, že nechám věci plynout a úplně se uvolním. Že jsou děti pozorní posluchači, je však pravda. Často si všimnou detailů, které dospělý nevnímá.

Herce, kteří postavám propůjčili hlasy, jste vybírala sama? Jak moc jim jednotlivé postavy a písně sednou?
Herce jsem nevybírala já. Desku vydal Supraphon a herce doporučil dramaturg Vladan Drvota. Mě by nenapadlo pomýšlet na herce z Národního divadla. Ale jsem tomu ráda, že je Supraphon oslovil, myslím, že jim role vyloženě sednou. Moc se mi líbí, jak své role čtou. Musím se přiznat, že jsem se kolikrát i smála svým vlastním vtipům, protože jejich interpretace byla tak vtipná, že jsem se nemohla nezasmát.

K psaní příběhů máte odjakživa blízko. Jak se podle Vás pozná dobrá literatura? Jací spisovatelé jsou pro Vás zárukou kvality?
To já nevím, jak se pozná dobrá literatura. Jak se pozná dobrá hudba? Nebo dobrý obraz? V umění se to nedá nijak změřit. Mnoho skladatelů, malířů a spisovatelů bylo ve své době zatracováno a dnes jsou jejich díla velmi ceněna. Takže na tuto otázku vám nejspíš nemohu odpovědět. Víte, já myslím, že život je velmi těžký a zapeklitý a každý, kdo dokáže čtenářům nebo divákům či posluchačům přinést na chvíli jiný svět, který je pobaví či jim dá naději, si zaslouží uznání. Každá generace má také své autory, kteří jí mluví z duše, a generace následující jeho jazyku vůbec nemusí rozumět. Vlastně už od Gilgameše řeší umění stále dokola stejné otázky, jen je vždy zpracovává jazykem příslušné generace tak, aby to bylo pro současníky pochopitelné.

Chybí Vám pouliční muzicírování jako v dobách, když jste ještě nebyla známá? Umíte si představit, že byste se zase jen tak postavila na ulici a začala zpívat a hrát?
Ne. Vůbec mi nechybí. Byla mi zima a měla jsem věčně hlad. Umím si však představit, že by mě k tomu okolnosti mohly znovu donutit. Každý den se ale modlím, abych se už nikdy nemusela na ulici vrátit. Protože jsem si dobře vědoma toho, že Štěstěna je vrtkavá a octnout se na ulici může kdokoli velmi rychle. Romantické to opravdu není ani trochu. Velmi si vážím toho, jak se mám.

Máte blízko také ke country a trampským písním, což jste nedávno dokázala albem Muž s bílým psem. Jste také vyznavačkou tohoto stylu života (tj. čundry, spaní pod širákem)? 
Nejsem nijak skalní čundrák, ale pod širákem spávám doposud a někdy se na vandry vydávám i sama. Vloni jsem vzala spacák a batoh a odjela na týden za polární kruh do Norska, kde jsem se toulala po horách. Jezdívám však i po Česku. S dětmi holdujeme lukostřeleckému sportu – střílíme tradiční a 3D lukostřelbu –, takže na každých závodech obvykle spáváme ve stanu či pod širákem, za nepříznivého počasí v autě.

Jak často například vezmete jen tak kytaru a zpíváte s Vašimi blízkými při táboráku?
Kytaru beru do ruky poměrně často, zpíváme si s dětmi moc rádi a v létě děláváme oheň i dvakrát, třikrát do týdne. Mám i kotlík, ve kterém čas od času něco uklohním, a když je zima, topíme aspoň v kamnech a vaříme na sporáku. Dají se vyndat plotýnky, hodí se na to mřížka a můžeme grilovat na ohni.

Některé Vaše písně nesou zřetelnou inspiraci francouzským šansonem. Ten je ve světě pojmem, co konkrétně symbolizuje pro Vás? 
Šanson znamená "píseň" a písničky má každý národ. Francouzské pojetí je samozřejmě velmi uchu lahodící, také kvůli řeči, která sama o sobě je velmi zpěvná. A francouzská píseň jistě ovlivnila písňovou tvorbu v celém světě. 

Máte nějakého nejoblíbenějšího francouzského šansoniéra? 
Mezi mé oblíbené autory patří třeba Georges Brassens, z interpretů je to Edith Piaf.

Kde jste se vlastně naučila francouzsky?
Francouzsky jsem se začala učit na základní škole. Chodila jsem na základní školu s rozšířenou výukou jazyků, takže krom povinné ruštiny jsem měla i francouzštinu. Měla jsem štěstí na skvělé učitelky. Francouzštinu mám ráda stejně jako jiné jazyky, ale nemyslím si, že mluvím nějak zvlášť dobře. Prostě se domluvím.

Působíte velmi energicky, umíte ale také na delší dobu vypnout? Jaké (ne)činnosti Vás spolehlivě dobíjejí?
U jedné činnosti se odreagovávám od té předchozí. Nicnedělání si dopřávám, jen když mě sklátí nějaká choroba. Jinak na to nemám čas. Odpočívám spíš aktivně. Turistika, lukostřelba, kolo, lyže, plavání, četba, zahrada…

Radůza, vlastním jménem Radka Vranková (*1973), je absolventka pražské konzervatoře, držitelka několika cen Akademie populární hudby. Píše písně také pro jiné interprety, kromě toho skládá i vážnou, scénickou a filmovou hudbu (snímek Tenkrát v ráji). Od roku 2012 má vlastní hudební vydavatelství Radůza records.

Foto: Martin Kubica, Martin Homola

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 12/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
David Novotný
Normálninec
Sursum
Kniha sci-fi povídek zabývajících se řešením závažných životních témat s nadhledem, humorem a plných neotřelých a neočekávaných point... „Probudil jsem se do nezvyklého stavu. Jako vždycky jsem chtěl překontrolovat všechny zámky na dveřích, abych měl jistotu, že někdo nepřišel a v noci mi potají neotrávil jídlo, ale najednou jsem vůbec necítil nutkání něco takového dělat. Náhle mi také přišla divná různá racionální opatření typu pancéřové okenice či počítačem řízený alarm. Zkrátka a dobře, moje ochranná paranoia byla ta tam. Vůbec bych se nad tím nepozastavil a vyšel bych bezstarostně ven, nebýt vzkazu, který jsem sám sobě nechal na dveřích (součástí paranoi byl i strach z toho, že o paranoiu přijdu): „PAMATUJ, ŽE JDOU PO TOBĚ, I KDYŽ NEJSI PARANOIDNÍ“ uvědomil jsem si, že je to pravda, a ihned jsem zavolal na pohotovost do normálnince.“
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+