Filmy

Zveřejněno dne 29. 10. 2019
RECENZE: Precizně pomalí Staříci
Doposud především dokumentaristé Martin Dušek a Ondřej Provazník (oceňované Ženy SHR nebo K oblakům vzhlížíme) společně natočili svůj první celovečerní hraný film. O jakýchkoli debutantských neduzích však nelze vůbec hovořit. Staříci jsou totiž možná vůbec nejlepším českým snímkem letošního roku. Přesto je otázkou, kolik diváků je dokáže uchopit tak, aby jejich kvality rozpoznali.



Válečný veterán a emigrant Vlastimil přilétá zpět do Česka, aby se svým dlouholetým kamarádem Antonínem pomstili příkoří, kterým kdysi museli jako členové protikomunistického odboje čelit. Za své zločiny z 50. let má zaplatit životem někdejší prokurátor Václav Mráz. Kontroverzní odplata, za níž se oba co do tělesné konstituce křehcí senioři vydají, působí na první pohled jako ideální podklad další z řady tragikomedií, jimiž se čeští tvůrci tak rádi vypořádávají s pohnutou minulostí své země.

Staříci však žádnou humornou taškařicí nejsou. Spíše naopak. Dušek s Provazníkem natočili víceméně čisté drama, které komediální rozměr některých scén (močení do plastové láhve, útěk z „oloupené“ domácnosti) pravidelně utíná dřív, než může vtip dojít svému naplnění. Samozřejmě se najdou diváci, kterým k pobavenému smíchu stačí trefné vulgarity nebo absurdní rozměr Antonínovy a Vlastimilovy nemotorné snahy dosáhnout na sklonku svých dnů zadostiučinění. Skutečnost, že jeden z nich se pohybuje jen s velkými obtížemi a druhý výhradně za pomoci invalidního vozíku, by však měla primárně vést pozornost směrem k ústředním tématům, mezi něž patří (ne)schopnost čelit historii národa lidí, kteří ji do určité míry utvářeli, nebo zamyšlení se nad tragédií osaměle důstojného stárnutí v moderní společnosti.

Jestli se film v rámci domácí produkce něčím skutečně vymyká, je to preciznost, s jakou se ústředních myšlenek drží, aniž by kvůli scenáristické nekázni zbytečně utíkal k množině dalších, na jejichž rozvedení nemá prostor. Staříci sledují od začátku do konce jednu stěžejní linii a neuhýbají z ní ani o píď. To s sebou sice nese absenci výraznějších zvratů nebo skutečně překvapivých vyústění, ale o ty tady ani trochu nejde.

Celkově velmi pomalé, důchodcovské tempo vyprávění skutečně může především mladší publikum odradit. Tím spíš, jestli nepřistoupí na fakt, že se jedná o záměr, dotvářející tíživou atmosféru. Staříci přitom i díky významotvorné kameře Lukáše Miloty nepůsobí archaicky nebo akademicky. Jsou moderním artovým filmem, jakých u nás vzniká přinejlepším pár do roka. Nadšené herecké výkony Jiřího Schmitzera a o deset let staršího Ladislava Mrkvičky, na něž už na plátnech kin nebo televizních obrazovkách narážíme jen sporadicky, pak musí ocenit prakticky každý.

Staříci
Martin Dušek, Ondřej Provazník
Premiéra 17. října 2019
www.cinemart.cz

Ivo Michalík
Článek otištěn v Kult 11/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Martin Pospíšil
Muž, co strašnou smůlu měl
iTutorial
Kniha navazuje na povídkovou sbírku Poslední pomoc a dává čtenáři nahlédnout do další životní etapy jednoho smolaře. Muže, který nepřijal všudypřítomné autority a zákony za své a raději sám sebe, pro dobro většiny, vyčlenil ze společnosti přijetím zcela inovativní životní filozofie. Jak mladého anarchistu převychovala armáda, či naučila zodpovědnosti služba u záchranných sborů? Kolik generálů a vrchních sester volilo raději odchod do předčasného důchodu/kulku? Či jak složité je v dnešní době koupit obyčejnou postel, nestát se objetí sňatkové podvodnice, a nebo se jen ve zdraví vrátit s půl kilem kokainu z dovolené v Mexiku? Na tyto a mnohé další neobyčejné příběhy z obyčejného života se můžete těšit v bohatě ilustrovaném románu autora Martina Pospíšila.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+