Hudba

Zveřejněno dne 3. 11. 2019
ROZHOVOR: Jananas: Kapela, která přerostla sama sebe
Mají vtip, muzikantství, hraní je baví a je to na nich znát. Takoví jsou členové kapely Jananas, tedy zpěvačka a frontwomanka Jana Infeldová, kytarista Jenda Vávra, baskytarista Jaromír Fulnek a bubeník Jan Chalupa alias Chili. První dva jmenovaní zodpověděli naše zvídavé dotazy, jež se točí kolem podstaty "nejznámější neznámé kapely" a také jejího koncertu v Semilasse 21. listopadu 2019, jenž se kvapem blíží.


Prezentujete se jako "nejznámější neznámá kapela". Jaké jsou důvody, pro které se vyplatí nejznámější neznámou kapelu znát?

Jenda: Známé kapely zná každý, a to je nuda. Nás zná ten, kdo ví a kdo si nás najde. A to nás baví.

Kolik vám zbývá do toho, abyste se stali "nejneznámější známou kapelou"?


Jana: To je něco, čím my se právě moc nezabýváme. Prostě píšeme a hrajeme písničky, jak nejlíp umíme. A svět ať si to už nějak přebere.

Tvrdíte o sobě také, že jste "kapela, která přerostla sama sebe". Co se pod tímto tajemným označením skrývá?


Jenda: Třeba to, že už jsme došli dál, než jsme původně chtěli. Vždyť my ani nechtěli zakládat kapelu! A teď kapela jsme, hrajeme a užíváme si to. Ale překvapovat nás to nepřestane.

Vaší devízou jsou nápadité texty plné slovních hříček. Píše všechny výhradně Jana, nebo jí vypomáhají i další členové?

Jana: Nejdůležitější je říct, že naše písničky jsou takové, jaké jsou, díky všem členům kapely. Vznikají díky přátelství čtyř trochu tvrdohlavých a odlišných osobností, co se rády hodně smějí. To, co spolu zažíváme a sdílíme, je samo o sobě dost inspirativní. A písničky potom tak nějak přirozeně doprovázejí náš život. Každý do písniček dává, co umí nejlíp. Já píšu většinu textů, Jenda má nadání na chytlavé melodie, baskytarista Jaromír a bubeník Honza Chalupa přinášejí další hudební vklady.

Jenda: Ale dohromady si o konceptech písniček hodně povídáme a výsledek je prostě náš, nedá se nasekat na kousky a ty označkovat.

Nezdá se vám, že někdy vtípky a nápady skoro až plýtváte? Neměli byste ubrat?


Jana: A na co bychom si je měli střádat? Myšlenky se mají sdílet ve chvíli, kdy jsou aktuální. Pak je můžeme poslat do světa s největší silou, později pro nás třeba přestanou být zajímavé a ta opravdovost by se z toho sdělení ztratila. Že by nám nápady došly, toho se ani nebojíme, nápady lítají všude a stačí mít oči otevřené. Není to omezené množství něčeho, je to proud, na který se jen stačí naladit.

Stává se vám někdy, že jste tak vtipní, že vás fanoušci nechápou? Zažíváte i pocity frustrace?


Jenda: Naši fanoušci, to jsou právě ti lidé, kteří nás chápou. Ten, kdo si chodí poslechnout naše písničky a koncerty, mívá většinou podobný způsob přemýšlení, blízký tomu našemu, podobný humor. Ale s nepochopením, třeba na různých festivalech, máme samozřejmě taky svoje zkušenosti. Obojí je dobré si zažít.

V současnosti je poměrně oblíbené zhudebňování děl známých básníků. Vy jste se toho ovšem chopili nestandardně a "pomstili se" básníkovi přelomu 19. a 20. století, Antonínu Sovovi. Proč to odskákal zrovna on? Co vám udělal?

Jenda: Antonín Sova nic neodskákal, naopak si myslíme, že díky nám se dočkal určité renesance a zvýšení popularity v hodinách českého jazyka! Od té doby, co tato píseň existuje, dostáváme mnoho hezkých reakcí od učitelů a učitelek češtiny, kteří ji v hodinách používají. Děti si Antonína Sovu pamatují, znají nazpaměť kousek jeho Rybníků a mají povědomí o charakteru jeho tvorby, to je přece super!

Jana: My básně Antonína Sovy rozhodně oceňujeme, jen jsme si zkusili představit situaci, kdy je přichází recitovat na nějakou dnešní party šestnáctiletých lidí, a ta nám přišla strašně komická. Vlastně na tom krásně vidíme, jak moc záleží na kontextu, době a prostředí, v jakém se něčí text objeví. 

Byli jste nominováni na ceny Anděl 2016 za videoklip k písni To samo. Kde jste sehnali postaršího pána, který v klipu s takovým gustem tančí?

Jenda: To je s dovolením tajemství, které prozradíme, až jednou Anděla opravdu dostaneme. Možná (smích).

Od vydání posledního alba To samo už uplynula nějaká doba. Přestože o sobě sami říkáte, že vám všechno dlouho trvá, dovolím si otázku: Vznikly od té doby i nějaké nové písně? Blíží se vydání nového alba?

Jenda: Ano, písně vznikly, vznikají a nové album chystáme. Chceme ho mít ale samozřejmě hezké a je to neustálý proces. Takže jestli bude za týden nebo za rok, nedovedeme bohužel říct.

Jana: U téhle kapely je možné úplně všechno.

Čím nás můžete nalákat na váš blížící se koncert v brněnském Semilasse? Co tam posluchači zažijí, co jinde nezažijí, neuslyší?

Jana: No právě ty nové písně, určitě jich několik budeme hrát! A pak taky můžeme slíbit, že náš koncert není jeden jako druhý. Posledně jsme v Brně na Šelepce hráli dva dny za sebou a byli i šílenci, co absolvovali obě akce. A prý to byly dva jiné koncerty. Ne lepší nebo horší, prostě jiné.

Jenda: My to máme tak, že nehrajeme naučený "kolovrátek", ale děláme si to takzvaně hezký na každém vystoupení. A mám takové rčení: Když se na pódiu baví kapela, je velmi pravděpodobné, že se budou bavit i lidé pod pódiem. Takže naším lákadlem je to, že se může stát absolutně cokoliv, ale my na pódiu se budeme bavit určitě skvěle.

Na závěr by mě zajímalo: je s vámi, jednotlivými členy kapely, taková legrace i v soukromí? 

Jenda: Já myslím, že to nejde úplně oddělit. Přijďte na koncert a uvidíte. Většinou se to taky pozná na baru po koncertě (smích)!

Jananas. Skupina, oficiálně většinou označována jako folková, se dala dohromady v roce 2005. Devízou Jananasu jsou "inteligentní texty a jemný podvratný humor". Zatím má na kontě tři alba, poslední z nich, To samo, vyšlo v roce 2016. 

Foto: David Konečný

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Kolektiv autorů
Umění starých herbářů
CPress
Na to, abyste si mohli zalistovat stránkami starých herbářů, už nepotřebujete obcházet archivy. Ty nejpozoruhodnější botanické ilustrace na vás čekají přímo v této knize. Kochejte se precizními obrazy roztodivných i důvěrně známých rostlin od renesančních malířů až po 19. století. Projděte se po vyhlášených botanických zahradách a vydejte se na dobrodružné plavby za objevováním exotické květeny. Nad úžasnými obrazy se vám bude tajit dech, a navíc se o rostlinách dozvíte spoustu zajímavostí.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+